TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Barbora Latečková

Články

Jak se připravit na informační válku s Ruskem?

„Cesta k sebevědomé společnosti, která sebou nenechá manipulovat, vede přes kvalitní vzdělání a svobodná média,“[1] tvrdí průzkum bulharské pobočky Open Society Fund (Bulharsko je v mediální gramotnosti v rámci Evropy až šesté odspodu). Níže naleznete také odkaz na článek Hlídacího psa o tom, jak se na informační válku s Ruskem připravilo Švédsko: „V mé sociální bublině ještě před dvěma lety plno lidí sdílelo příspěvky Sputniku a televize RT. Dnes už to ale skoro nikdo nedělá,“[2] říká šéf úřadu, který má ochranu proti hybridním hrozbám ve Švédsku na starosti.


Za tři dny končí výstava Michala Tomka, která stojí za vidění

V Galerii kritiků v Paláci Adria na Jungmannově náměstí probíhá komornější výstava malíře Tomka, jehož druhou profesí je restauratérství. 

Z dálky vidíme pohyb vojsk na bitevním poli – zblízka jsou to skupinky lidí a postaviček shlukujících se pod nesmyslnými korouhvemi. Fantasmagorickými krajinami projíždějí obličeje připomínající tanky. Obecný vztah mezi kulturou a přírodou je zde umně rozehrán. Kultura je tu zpodobněna jako lidské pinožení, soupeření, „udržování pozic“. Na jednom plátně například vidíme zelené údolí, poseté osamělými stanovištěmi anděla, kulometčíka, trampa... Velké oleje jsou často vymalovány v „nepatřičných“ maršmelounových barvách; v katalogu se pak dočteme, že „groteska se v českém umění vyvíjí od rudolfínského období... a je účinným prostředkem, jak poukázat na absurditu reality“.  

Více o obrazech Michala Tomka v archivním textu Davida Bartoně Spor jako příznak života.

 

 

Vládneme, nerušit

Přesně před dvaceti lety v červenci byla podepsána tzv. Opoziční smlouva, která měla stabilizovat českou společnost prostřednictvím paktu dvou nejmocnějších politických stran. V archivu České televize si můžete pustit dokumentární film s názvem "Vládneme, nerušit", který je na internetu opatřen tímto komentářem:

Následky opoziční smlouvy provázejí naši zemi dodnes. Korupční skandály, mafiánské vraždy, útoky na novináře, podivné nákupy stíhaček – jen náhoda nebo přímý důsledek zákulisních politických dohod? Nová fakta a souvislosti o jedné z nejčerstvějších kapitol naší porevoluční historie v dokumentu Erika Taberyho a Tomáše Kudrny.  (Zdroj: Česká televize)

Dodejme, že když prezident Zeman tak rád vzpomíná na "podpásovky" své strany, jistě není jediný, ve kterém může tato doba vzbuzovat nepříjemné pocity. Jak vzpomíná  Petra Buzková na kauzu Olovo, kdy na ni poradci tehdejšího premiéra shromažďovali kompromitující materiály? Jak vzpomíná novinářka Sabina Slonková na tajemníka ministra zahraničních věcí Karla Srbu ze šloufovského křídla, který si odseděl osm let za připravovanou vraždu Slonkové? Jak se dodnes rosí čelo americkým diplomatům, tehdy kvůli Zemanovu spolupracovníkovi Milanu Jedličkovi, který byl kvůli své kriminální minulosti v hledáčku amerických tajných služeb?  (V Čechách působil i jeho bratr „George“, neboli Jiří Jedlička, který byl v r. 2000 zvolen předsedou burzovní komory Burzy cenných papírů, ač podle ověřených zdrojů nevěděl o obchodování na burze zhola nic.) 

Miloš Zeman, tento bezskrupulózní technolog moci, se vždy obklopoval prodejnou soldateskou a na tom se ani po dvaceti letech nic nezměnilo. Václav Klaus se jako dítě navrací zpět do lůna svého privatizačního projektu, když dlí v Kellnerově knihovně, zaživa mumifikován a obklopen pouze hrstkou svých nejvěrnějších, a útočí na svou nemesis, Václava Havla, a vůbec všechny tehdejší disidenty, kteří nebyli konformní jako on sám (a punc non-konformity mu nepomohl získat ani jeho nemainstreamový boj proti globálnímu oteplování).

Dokument "Vládneme, nerušit" je ke zhlédnutí zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123147075-vladneme-nerusit

Článek z archivu New York Times - Svědectví Jedličkovy ženy Hermi

https://www.nytimes.com/1991/09/13/nyregion/divorce-retaliation-supplies-new-lead-in-83-murder.html

Všichni Zemanovi poradci a diplomatické protesty Američanů

https://zpravy.idnes.cz/ze-sloufa-je-mrtvy-muz-069-/domaci.aspx?c=A010723_000352_domaci_has

Babiš – budoucnost EU?

O čem je tzv. „migrační krize“ a jaké je její řešení? Sdílíme video z projevu Guye Verhofstadta, bývalého belgického premiéra a předsedy evropské strany Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) na plénu k budoucnosti Evropy. Mimochodem ANO je členem právě této evropské frakce. V současné domě má ALDE osm premiérů v Evropské radě (nejmocnější orgán EU), a má tedy spolu s EPP (lidovci) v Radě nejsilnější zastoupení. 

Před parlamentními volbami v Čechách předseda ALDE Babiše otevřeně podporoval a v minulosti zavíral oči před jeho střetem zájmu, protože potřebuje Babišův hlas k reformě EU. Jak dopadne tento mocenský pakt? Hodí jako první přes palubu populista eurofederalistu, nebo naopak? Vzhledem k tomu, že se Babiš vrací z Bruselu vždy tajnosnubný, uvidíme, jak dlouho dokáže „veřejnosti“ tajit, že je ANO v europarlamentu členem skutečně progresivní evropské strany, zda se kvůli tomu nedostane do křížku například s prezidentem Zemanem, nebo jestli mu to komunisté („o nás bez nás“) nebo jeho další spojenec „Úsvit“ (#Czexit) jednoduše nezatrhnou.

Odkaz na video z pléna k budoucnosti Evropy (červen 2018):

https://www.facebook.com/ALDEgroup/videos/10156111748715020/

Po jmenování A. Babiše má nyní Alde 8 premiérů v Radě:

https://www.aldeparty.eu/news/alde-has-now-8-prime-ministers

Rozhovor s Verhofstadtem z r. 2015:

https://euractiv.cz/section/aktualne-v-eu/interview/sef-evropskych-liberalu-verhofstadt-stret-zajmu-to-neni-babisuv-pripad-012506/

 

Melou?

Iva Jónová, obhájkyně přidělená ex offo v kauze obviněné zdravotní sestry Věry Marešové, zvítězila v odborné anketě Právník roku v kategorii trestního práva. V případu obviněné sestry považuje Jónová dodnes za překvapivé, že tolik zdravotních pracovníků nevědělo, že po smrti v těle pacienta výrazně stoupá hladina draslíku.

Tento fakt zcela ignoroval i posudek soudního znalce, o nějž se opírala obžaloba státního zástupce, a média pak převzala senzační obvinění jako „hotovou věc“. Bylo tak zaděláno na justiční omyl jako hrom, protože Věře Marešové hrozilo doživotní vězení. Marešová, která strávila více než rok ve vazbě, byla nakonec zproštěna viny.

Znalci Matlach a Závodský byli ústeckým soudem vyloučeni ze seznamu soudních znalců. (Matlach ovšem v prosinci 2017 uspěl s odvoláním a řízení o jeho vyškrtnutí bylo zastaveno s odůvodněním, že věc byla promlčena.)

Reaguji na glosu Me Too

Pan Bohumil Doležal kritizoval kampaň MeToo. Ta si podle něj vyžádala první mužskou oběť, veřejně činnou osobnost, kterou měly „obstarožní hysterky“ dohnat k sebevraždě. Pomiňme, že zástupce státu Kentucky pan Johnson měl podle dostupných svědectví pořádat divoké večírky ve svém „papežském domě“ pravidelně. Při jednom z nich se měl pokusit o ono znásilnění. Je jedno, jestli se věc opravdu udála, nebo ne – ale uveďme na pravou míru tuto věc: dotyčná dívka se nyní „nerozvzpomíná“ – věc nahlásila na radu rodičů bezprostředně poté, co se měl incident stát. Kampaň MeToo poukazála na to, že ženy jsou stále stigmatizovány a považovány za nevěrohodné.

Spontánně vzniklá kampaň MeToo ukázala také na problém zneužívání moci z pozice autority, při kterém dochází k sexuálnímu násilí. Není o pokládání rukou na koleno nebo osahávání zadků, jak je interpretována v české kotlině obránci „tradičních hodnot“ (Schwarzenberg, Strach...). 

V tomto smyslu u nás stále panují staré pořádky, řečeno výrazem pana Doležala.

Glosa Bohumila Doležala MeToo!!! zde

Nacionalisté - zombie z 19. století

Co udržuje tyto nacionalistické mrtvoly při životě? A proč se historie musí opakovat?, ptá se Robert Menasse, rakouský spisovatel, který se na několik let přestěhoval do Bruselu, aby na vlastní kůži poznal, jak funguje Evropská unie. Na základě svého pobytu napsal o EU román - jmenuje se Der Hauptstadt (Hlavní město) a získal za něj mj. prestižní Německou knižní cenu. Letos byl Menasse hostem Mezinárodního festivalu spisovatelů v Praze, rozhovor s ním pořídila i Česká televize (literární revue ASAP).

Menasse je obráncem Evropské unie, ale kritizuje její fungování. Hlavní slovo v EU mají stále národní státy (Evropská rada, zkráceně Rada). Vše, co lidem na EU vadí je způsobeno prosazováním národních zájmů, („přeregulace“ je lobby národních států v Radě, ne výmyslem úředníků Evropské komise), nebo vetem v Radě („neakceschopnost EU“ – sledování dílčích národních zájmů nebo populistických nálad). Proto EU nemohla reagovat na migrační krizi (státy se neshodly na postupu), proto jsou naše unijní okurky rovné (je to lobby producentů zeleniny - rovných okurek se vejde do jedné bedny víc než těch s nepravidelným tvarem). Politici jednotlivých států se pak vrátí domů a mluví o „diktátu Bruselu“. Menasse to považuje za absurdní. Problém vidí v existenci mezivládního mechanismu v nadnárodní instituci. Představitelé národních států, těchto pohrobků 19. století, tak blokují další vývoj Evropské unie v globalizovaném, nadnárodním prostoru, kde již národní trhy neexistují.

Jak to s Unií dopadne? Historickým milníkem je pro Menasse rok 1914, kdy se evropská civilizace podle jeho slov doslova vyhodila do povětří. Malé národy chtěly svou emancipaci. Zakladatelé Unie však věděli, že nacionalismus je třeba překonat. Rakouský „romanopisec konce jedné éry“? nyní připouští, že se projekt Evropské unie může zhroutit; v tomto případě nás nečeká nic jiného než další války a utrpení. Pak si lidé zase řeknou: To se nesmí už nikdy opakovat. A začneme znovu.

Zdroje:

https://vltava.rozhlas.cz/robert-menasse-pochopil-jsem-ze-roman-je-nejlepsi-zpusob-jak-uchopit-tema-6249981

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11467071846-asap/217562231000023/obsah/552982-rozhovor-se-spisovatelem-a-esejistou-robertem-menassem

Video reportáž The New York Times

Pokud si myslíte, že ztráta soukromí je to nejhorší, co vás kvůli Facebooku mohlo potkat, mýlíte se. Video reportáž The New York Times v deseti minutách dokumentuje, co všechno je s Facebookem špatně:

  • Facebook jako cenzor: Facebook cenzuruje přístup k informacím na základě svých vlastních „komunitních hodnot a pravidel“, o kterých toho moc nevíme (např. stačí, když někdo nahlásí „závadný“ obsah). Prostřednictvím své „digitální kolonizace“ se Facebook dostává do přímého konfliktu se státy, které pak následně cenzurují celý internet v zemi. Čína, která internet využívá jako nástroj kontroly nad tím, co si kdo myslí a smí vědět, se v principu chová podobně jako Facebook. Facebook tedy není apoštolem přinášejícím informace (náš „feed“), naopak v důsledku jeho působení přístup k nikým neomezovaným informacím klesá.

 

  • Facebook pokřivuje realitu: Facebook prostřednictvím jednoduchého algoritmu vybírá, jaké zprávy si na úvodní stránce přečtete (tuší, jaké se vám budou líbit) a doporučuje vám nové přátele z vám blízkých kruhů. Pohybujete se tedy v názorové bublině (v angličtině se používá výraz „echo chambers“). Facebook expanduje do všech zemí světa a propaguje „právo se spojit“ (connectivity) jako hodnotu. Ve skutečnosti se ovšem snaží co nejvíce zvýšit počet svých uživatelů – jeho cílem je růst „komunity“. Facebook např. nemá zájem na tom cenzurovat vymyšlené zprávy.  V rozvojových zemích Facebook navíc propaguje internet zadarmo s demo verzí Facebooku, která nabízí jen omezené informace. Důsledky pokřivování toho, co se děje nebo co se stalo, mohou být fatální, viz příklady v reportáži.

 

  • Závěr: Dokument přiznává, že Facebook je dnes nezbytný pro komerční, politický či jiný úspěch, zároveň však skrývá zásadní problémy – ať už s cenzurou, resp. s filtrováním informací, nebo s tím, že umožňuje hromadně sdílet nesmysly, jež pak ovlivňují skutečné dění. Vůbec nejzásadnějším problémem Facebooku pak je, že působí jako spouštěč plošné cenzury internetu ze strany některých států.

(O tom, jak Facebook nenávratně poškozuje mozek, psala Přítomnost zde.)

Post-komunismus v Čechách

Slovenská justice, jejíž klientelistické fungování zachytil film Zuzany Piussi Nemoc trestej moci, nakonec nevyloučila, že Babiš může být agentem StB. Přestože Brusel dlouhodobě upozorňuje na dotační kauzy předsedy ANO, ukázalo se, že je u nás heslo „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“, hluboce zakořeněné. Kdo to nedělá je hloupý a neschopný. Jak jinak si vysvětlit, že navzdory Babišovu problematickému obohacování dostala jeho strana třetinu hlasů, což ostatně částečně vysvětluje i to, kam se poděly hlasy „skalních“ komunistů z minulých voleb. Sklízí se také plody dlouhodobé revizionistické masírky Ruska v našem politickém prostoru, jak to popsal Petr Placák ve svém článku:

Věřit v jakoukoli myslitelnou špatnost a odmítat jakékoli vyšší pohnutky jednání, převádět vše na nejpřízemnější lidskou rovinu, vidět za vším peníze, bylo vždy doménou lidí stojících na nejzazším sociálním okraji, jak je ve svých románech ztvárnil Dickens nebo Emil Zola. Tady ale nešlo o žádné „socky“, ale lidi kolem čtyřicítky, na vrcholu sil, kteří byli sociálně i jinak zajištění – patřící ke střední, nebo i vyšší střední třídě. Přesto myslili a cítili jako autentičtí proletáři. Co to znamená pro svobodnou českou společnost?

V odpověď na Placákovu otázku bude zajímavé podívat se na voliče ANO – zda jsou to statisticky spíše „vítězové“, či „poražení“. Pokud platí druhá možnost a jedná se o „padlou“ střední třídu, pak Babiš žije porevoluční sen všech těch, kteří si svou „šanci“ po revoluci neurvali před ostatními. Je to ale mylná úvaha – lidé jako Babiš měli obrovský náskok díky svým vazbám z dob komunismu a tento boj o to, kdo bude první na pásce, proto nikdy nemohli vyhrát.

Útěk do nacizmu

V letech 1904-1907 Göhring senior umořil desítky tisíc příslušníky kmenů Herero a Nama v nesnesitelných pracovních táborech. Tato namibijská genocida byla dlouho zapomenuta a dnes – po více než sto letech – se v Berlíně začíná mluvit o možných reparacích. Německé vyrovnávání se s minulostí zdá se nebere konce, příznačně pro označení, které nese Vergangenheitsbewältigung (Vypořádání se s pominuvším).

Na celé fascinaci nacismem jako něčím mimořádným je dnes zvláštní jedna věc – jako bychom se nedivili samotnému faktu vyhlazování ras, ani tomu, že coby hlavní nepřátelé byli označeni Židé, viz nedávný výrok japonského ministra financí. Spíš se divíme, že, zaprvé, byl Hitler takový blázen, že se s takovým zaujetím svou věcí zabýval, ideologicky i technicky (obrovský počet obětí je toho jen důsledkem).  Zadruhé, zas a znovu se překvapujeme my samotní – jak se tento ďábelský plán mohl zrodit v hlavách těch „nejlepších z nás“, přemýšlivých středoevropanů s přirozeným citem pro moderní dějiny.  Jak jinak si vysvětlit, že nás ostatní genocidy v porovnání s holocaustem tolik nezajímají? Podle nejnovějších informací velmoci minimálně od roku 1942 o německých koncentračních táborech věděly a ani nepíply.

O jakých čistkách, které nedávno ve světě skončily, nebo zrovna probíhají, budou mluvit naše děti?

 

Policie ČR callcentrem megafirmy?

Chování „suverénní" firmy k čičmundům na území ČR.

Alle sagen Ja, aneb buzerace všech.

Natankovali jste zadarmo a ještě o tom nevíte?

Od návštěvy čerpací stanice počítejte zhruba měsíc. Z ničeho nic Vás policiti navštíví v místě trvalého bydliště. Strážníci poslušně zahlásí, že řidič Vašeho vozidla spáchal trestný čin ujetí od benzinové stanice, potutelně se usmějí se a odjedou. Asi taky jezdí zadarmo! Vaším úkolem je zjistit, která vyšetřující složka vás má na starost. Např. pokud jste tankovali v Krči, bude to Policie Praha 4-Lhotka atd. Stačí pak jen zvednout sluchátko a ohlásit se. Bingo. Vědí o Vás. Podpraporčík vás usazuje na židli. Tvrdíte, že jste zaplatili – kartou, a všimnete si, že na jím předloženém „důkazu“ – účtence – je i občerstvení, které se prodává u pokladen – tak jaké pak odjetí bez zaplacení, zaradujete se! Musí to být omyl! Visíte policistovi na rtech. Podrbe se na hlavě, vzdychne a řekne, že mají bohužel takových případů desítky (zvláště prý u Schnellu a ÖMG). Platba, která se očím pokladního ukáže jako schválená, prý nakonec přes dráty terminálů neprojde, protože terminály nezvládají zúčtovat palivo a jídlo dohromady. Z karty se vám nic nestrhne. Benzinky pak podávají trestní oznámení, aby se peněz domohly, a tvrdí, že mají vše na kameře. Už tomu rozumím, říkám pořád ještě krotce – takže jen technická chyba – ještě, že se to vysvětlilo! Další krok je proto na místo činu dojet, zaplatit znova v hotovosti, vzít si potvrzení a potvrzení donést osobně (ne, poštou ne) zpátky do rukou policie. Na benzince mi řeknou, je jim blbne terminál a že si mám stěžovat. Doma pak zmáčknu tlačítko laptopu, připojím se k internetovému bankovnictví a splním poslední úkol – zkontroluji pohyb peněz na účtu. Procházím karetní transakce v onen den – a skutečně – n i c! Bylo to zadarmo. Případ odložen.

Člověka po tom všem napadne: Proč policie nevyšetřuje toho, kdo podá křivé obvinění? A jak o „zlodějích benzinu“ píšou média? Tady je úryvek z článku „Zlodějů benzinu je čím dál víc: natankují a bez placení ujedou“, r. 2014:

Ačkoliv se podle policistů podobné případy dějí téměř všude, nechce být čerpací stanice medializována. Boleslavský deník jich oslovil několik, ale žádná se k tomuto problému nechtěla vyjádřit oficiálně. Nájezdníci tak sice plení čerpací stanice, ale žádná nechce být se zloději pohonných hmot spojována.“ (...) „Když ale kamerový systém kvalitní není, nebo úplně chybí, nastává problém, na který mnohdy doplácejí zaměstnanci čerpaček, kteří za to vůbec nemohou. Ptali jsme se i u dalších čerpaček, a mnohde jim šéf takovou krádež blbečka, musím to tak říct, strhne. Nám zatím ne, ale řekli nám, že záleží, jak často se to bude opakovat," řekla Lenka z čerpací stanice na Boleslavsku, která si nepřála zveřejnit celé jméno.“ (Zdroj: Boleslavský deník)

 

První kongres žen

O co nám ženám ve skutečnosti jde? Sto let od příchodu „nové ženy“ se v Čechách koná první český kongres žen.

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big