TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
pravda-a-laska-politicky-kyc-zrada-vzdelancu
H.Michaux. Bez názvu. Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía. Madrid ©; výřez. spainisculture.com

Pravda a Láska. Politický kýč. Zrada vzdělanců.

Adventní výzva je jen jeden z pozdních květů politické kultury a ideologie, která u nás bývá označována souborně jako „Pravda a Láska“. Považuji za nutné se o ní trochu zevrubněji zmínit, protože se velmi výrazně podepsala na neslavném vývoji a nynější krizi České republiky, protože se vůči ní od jejích počátků na sklonku sedmdesátých let minulého století kriticky vymezuji a protože je ve frapantním rozporu s mým politickým přesvědčením.

Odvozuje se od myšlenek, které kdysi, na konci sedmdesátých let minulého století, zformuloval ve svém slavném eseji Moc bezmocných Václav Havel. Havel tam hovoří o potřebě překonat „post-totalismus“ jako systém (tím „systémem“ zjevně rozumí zaostalé ruské bolševické koloniální impérium, jehož součástí jsme v letech 1948 až 1989 byli; tím, že ho chápe jako „systém“, nevědomky a zbytečně vychází vstříc světovládným ambicím jeho ideologů). Nevkládá příliš naděje v tradiční, zkostnatělou („buržoazní“) demokracií, opřenou o politické partaje - ta může být nanejvýš jen jakýmsi provizorním řešením na přechodnou dobu – a jeho projektem je „existenciální revoluce“, která se obrací od světa jsoucen ke světu bytí a ke „konkrétnímu člověku“ (konkrétní člověk v této heideggeriánské hantýrce je ovšem taky abstrakce). Je prý třeba překonat nejen buržoazní demokracii, ale politiku jako takovou. Příští lidské společenství má být opřeno o improvizované skupiny, zakládané ad hoc ke splnění konkrétních cílů, v jejichž čele stojí osobnosti, disponující ne snad nějakým formálním mandátem, ale přirozenou autoritou. Hned v prvních týdnech po listopadu 1989 se ukázalo, že něco podobného ve svobodné společnosti ani dost dobře nemůže fungovat. Česká společnost tehdy stála před úkolem se politicky organizovat a zapojit se znovu do rodiny západních demokratických států, a tak Havlovi američtí přátelé českého prezidenta poměrně snadno přesvědčili, aby své původní pojetí potichu a diskrétně revidoval. Jako všechno, co se děje potichu a neveřejně, zůstala revize nedůsledná a mlhavá a zjevné nepřekonané anarchické prvky původní Havlovy koncepce (např. trvalá nedůvěra v politické strany a potřeba je korigovat „občanskou společností“ s nejasnými pravomocemi a nejasným a nezměřitelným politickým mandátem) osudově poznamenaly celé polistopadové politické uspořádání. Z nestabilního podhoubí Pravdy a Lásky nikdy nevyrostl žádný silnější a trvalejší politický útvar. Všechna zásadní politická střetnutí, do nichž okruh inspirovaný Václavem Havlem na vysoké politické úrovni vstoupil, skončila neúspěchem: od voleb do FS ČSFR a ČNR v roce 1992 (potupná porážka trosky Občanského fóra, zvané Občanské hnutí) přes volby do PS v roce 1998, z nichž se zrodila Opoziční smlouva, neslavný pomalý sesuv koalice z r. 2002 od Špidly přes Grosse k Paroubkovi, až po výraznou porážku „pankáče Karla“ v prezidentské volbě z r. 2013 (proboha, kdo si tu pubertální pitomost vymyslel!). Jediné, v čem byl vliv Pravdy a Lásky opravdu mohutný a úspěšný, byla Velká protikorupční revoluce z let 2012-2014. V tiché a asi i bezděčné spolupráci s ČSSD a „orgány činnými v trestním řízení“ (některými) se podařilo posthavlovské mediální lobby vládu zpuchřelých politických stran, tj. polistopadový demokratický režim, více méně rozmetat; a tak dominantní postavení na politické scéně má dnes neformální společenství občanů, kteří makají a nekradou, vedené Andrejem Babišem (zvláštní varianta existenciální revoluce!). Heslo „překonání „tradiční politiky“ je ovšem u Babiše stejné jako u Havla a jeho stoupenců; v tomto smyslu je Andrej Babiš cosi jako Václav Havel čtvrté cenové kategorie. Nevěřím, že by to někdo ze zúčastněných byl předem plánoval. Ale stalo se.

Setrvalá bujará lehkomyslnost a naprostá nezodpovědnost tohoto způsobu politické praxe je dosti úděsná.

Podstatné je že celá ideová konstrukce Pravdy a Lásky je politický kýč, u něhož nejde o to, získat v zápase o lidské duše přívržence a pomoci tak bližním, ale líbit se: líbit se druhým (hlavně těm „světovým“, vlivným a zároveň vlastně nezúčastněným), aby se účastníci nakonec mohli líbit i sami sobě.

V důsledku toho skýtá dnešní česká společnost velmi smutný obraz. Uprostřed vážné světové krize, ohrožující mimo jiné i základy politického uspořádání České republiky, už tak mocně poškozené, stojí proti sobě dva „tábory“: na jedné straně poměrně dobře organizované neformální společenství obratných a zkušených politických šíbrů, jimž nejde o nic jiného, než zjednodušit si vládnutí a politickou manipulaci, a na druhé nepříliš početné hejno rozvášněných postpubertálních intelektuálů, mávajících červenými kartičkami. A mezi nimi bezprizorná společnost, kterou ti první chtějí ovládnout, a těm druhým na ní v podstatě ani tak moc nezáleží. Bylo by tedy možné mluvit, i když vlastně v opačném smyslu, než to kdysi učinil Julien Benda, o zradě vzdělanců, kteří upřednostňují svůj exhibicionismus a své ideologické chiméry před službou bližním.

 

Celý text B.D.: http://bohumildolezal.cz/texty/rs3399.html

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big