TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
utekli-a-prezili
Zavraždění Arméni. Henry Morgenthau, Příběh velvyslance Morgenthaua. Wikimedia Commons.

Utekli - a přežili

Arménská genocida, za jejíž počátek se považuje datum 24. dubna 1915, je dodnes černým bodem arménské historie a kontroverzním tématem v mezinárodních vztazích. Turecko genocidu neuznává a s ním mnoho dalších státu. Důvodem je často právě obava ze zhoršení ekonomických vztahů s Tureckem. Český parlament genocidu Arménů uznal rezolucí k jejímu stému výročí v dubnu 2015.

Dané události se dotkly téměř každé arménské rodiny.

Co si pamatujete z vyprávění vašich rodičů, jak to vše začalo?

Greta Poghosyan – „Přesný den ani měsíc si už bohužel nepamatuji, ale byl rok 1915, moje rodina žila ve městě Muş. Osmané zaútočili na náš dům a nutili celou rodinu konvertovat k islámu. Moje babička to ovšem odmítla. Osmané se tedy rozhodli na zahrádce vykopat jámu, kam ji položili a zakopali, že jí zůstala venku pouze hlava. Poté zbytek rodiny zavřeli zpátky do domu a ten následně zapálili. Nahoře ovšem bylo otevřené okno, tak se můj tatínek (7 let) a jeho bratr (9 let) rozhodli vyskočit z okna a utéct. Osmané je ovšem viděli, ale dali jim milost, že je Alláh propouští.“

Robert Galstyan - „Byl duben, možná červen, roku 1915. V té době jsme žili ve městě Van, kde Osmané zaútočili. Jedinou výhodou bylo, že Van se 70 dní bránil a my jsme tedy měli více času na útěk. Můj dědeček pomáhal bránit město, ale Osmané ho zavraždili a ukradli jeho loď. Když se to dozvěděla moje babička, tak spolu se svou sestrou začala sbírat rodinné bohatství a schovávat ho do trezoru. V té době počítaly s tím, že se pro všechno vrátí. Moje babička měla dva syny a teta byla v té době těhotná. Samozřejmě, že si byli vědomi toho, že musí utéct, tak si aspoň nějaké šperky a dva malé koberce vzali s sebou a utekli. “

To tedy byl první den, kdy to vše začalo. Obě rodiny byly na útěku. Jak to pokračovalo?

Greta Poghosyan – „No, když se dali na útěk, narazili na velký zástup Arménu, kteří byli také na útěku, a přidali se k nim. Všichni byli velmi vyčerpaní, protože neměli téměř co pít a jíst. Jeden večer šli spát. Další den se můj tatínek ráno probudil a vedle sebe už neměl bratra. Všude ho hledal, ale dodnes jsme ho nenašli. Můj tatínek pokračoval sám a nakonec se dostal do sirotčince.“

Robert Galstyan - „ Moje babička se dvěma syny a teta tedy pokračovali do města Igdir. V polovině cesty ovšem začala moje teta rodit. Pojmenovala své dítě Vanigd, tedy po dvou městech (Van a Igdir, pozn. red.) mezi kterými právě byli. Hlavním cílem pro ně byla sovětská Arménie, kde věděli, že budou v bezpečí. Během cesty opět potkali Osmany a ti jím slíbili, že za peníze jim pomůžou se dostat do Ečmiadzinu. Zaplatili jim a v pořádku se tam dostali. Tam už byli uprchlíci přerozdělování. Děti šly do sirotčinců a dospělí byly posíláni do jiných měst. Babička ovšem chtěla být svým dětem na blízku, tak si našla práci ve stejném městě. Když měla peníze na obživu, tak si vzala mého tatínka a strýce zpátky k sobě.“

Když to všechno začalo, věděli, že dochází k takovému masovému vyvražďování Arménu?

Greta Poghosyan – No věděli, že se něco takového děje, jelikož bylo mnoho uprchlíku z Kilikie, kteří právě přinášeli informace i jinam.

Robert Galstyan – Ve Vanu měli velké štěstí, jelikož Van se 70 dní osmanským útokům bránil. V té době slíbili městu pomoc Rusové, ale ti bohužel nepřijeli. Většina lidí ale stihla utéct. O genocidě se dozvěděli, až v sirotčinci.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big