Hlavní informace
plny-staromak-sam-o-sobe-nestaci
Vasilij Kandinskij, Mondaufgang (Levarsi della Luna), 1904, výřez. C-Pompidou, Wikimedia Commons.

Plný Staromák sám o sobě nestačí

Dostat se 28. října v půl sedmé večer na Staroměstské náměstí dalo mnohem větší práci, než jsem čekal. Už před orlojem dav houstl a od rohu Staroměstské radnice se dalo pokračovat jen velmi pomalu za velmi těsného kontaktu s okolostojícími. Po nějaké chvíli jsem nicméně i s přáteli postoupil tak daleko, že šlo pohodlně rozumět tomu, o čem mluvili řečníci na vzdáleném pódiu. Za tu chvíli, co jsme tam stáli, se jich vystřídalo několik, vyprovázených moderátorem Michalem Horáčkem. Když mluvil ministr kultury Daniel Herman, otočila se ke mně moje francouzská spolužačka a zeptala se „Bude mluvit taky někdo mladej? Proč tam jsou samý starý lidi?“

Ta otázka mi v první chvíli přišla zvláštní, až neuctivá, ale jak večer plynul, stále více jsem si uvědomoval její relevanci. Když se dozpívala hymna a onen úctyhodný dav se začal rozcházet, šel jsem na metro s velmi smíšenými pocity.

Akce na Staroměstském náměstí byla prezentována jako oslava státního svátku, alternativa k ceremonii na Hradě, kterou podle mnohých prezident zneuctil jak výběrem (ne)vyznamenaných, tak celkově svým dlouhodobým chováním. Souběžné pořádání shromáždění jistě ne jen podle mého názoru znamenalo určité vymezení se proti prezidentovi, možná dokonce protest. Určitě nebudu přehánět, když odhadnu, že mnozí přišli na tuto akci právě aby protestovali proti prezidentu republiky, aby vyjádřili své rozhořčení nad hanbou, kterou nám působí a nebezpečím, kterému nás vydává. Jako demonstrace toto setkání však naprosto nefungovalo. Pár řečníků sice skutečně vyjádřilo jistou nelibost nad kroky prezidenta, ale zvlášť z moderátora Horáčka byla patrná až úporná snaha se někoho nedotknout a nepopudit ho, nejitřit emoce, a jen se bavit.

Možná jsem se ve svém předpokladu zmýlil – konec konců, na facebookové události se přímo o demonstraci nehovořilo. Šlo tedy o důstojnou, alternativní oslavu státního svátku? Snad, ale pak i v tomto ohledu musí být mé hodnocení přinejmenším rozpačité. Slavíme-li den vzniku samostatného Československa, slavíme do značné míry revoluční čin, svržení císaře, vyhlášení nové formy státního zřízení, nastolení nových politických hodnot, a také nezanedbatelné oběti, které za tuto věc přinesli legionáři a později vojáci československé armády a odboj za druhé světové války a za komunismu. Od oslavy vzniku státu s tak pohnutou a krvavou historií bych si přál více, než trochu neškodné středoproudé muziky a unavené ujištění o tom, že patříme na Západ a ne na Východ, a že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, dobrou noc.

Říci toto, a v podstatě pouze toto, několika desítkám tisíc lidí rozhořčených hanebnými činy prezidenta v takto významný den nestačí.

Nestačí se sejít v přátelském ovzduší, nadechnout se ho, a pak jít zas domů.

Nestačí jen obecně vyzvat k boji za pravdu a lásku a za udržování idejí, jimiž ten stát vznikl.

Marek Vácha na Staroměstském náměstí pronesl velmi podnětnou větu, že dobro, které nevykonáme my, nevykoná nikdo. Bohužel na tuto výzvu zbytek večera a promluvy ostatních řečníků nenavázaly.

V těchto dnech vyhrál prezidentské volby v USA Donald Trump, člověk, jehož názory a zahraničněpolitické preference přímo ohrožují naši bezpečnost jakožto státu a národa. Naše vláda se odpuzujícím způsobem ponižuje před totalitní Čínou, která odpovídá stylem Německa podzimu 1938. Náš prezident dlouhodobě a otevřeně preferuje východní despocie před našimi klíčovými západními spojenci. V časech, jako jsou tyto, nesmíme zůstat u obecných mravních či ideových proklamací, ale musíme od nich pokračovat ke konkrétním vizím a činům.

Jaké jsou plány našich volených představitelů, zaklínajících se pravdou a láskou, na nápravu škod, které páchá náš president, případně pro omezení jeho možností tyto škody páchat? Jak hodlají vést vládu k odpovědnosti za „Dopis čtyř,“ zahanbující nás před celým světem? Jaké jsou jejich konkrétní představy o boji s ruskou a čínskou propagandou? Připravují smysluplný plán brzkého navýšení výdajů na obranu do takové míry, abychom již nemohli být Trumpem (právem!) označováni za černé pasažéry NATO?

Od politiků musíme slyšet jasnou řeč k těmto tématům a vidět od nich jasné kroky. Svět se kolem nás rychle mění a nedá se říci, že k lepšímu. Hovor o Havlovi a pravdě a lásce přitom není doménou jen v mocensky omezených opozičních politiků. Ministr kultury Daniel Herman měl na Staroměstském náměstí téměř jediný razantnější projev. Je snad se svými názory ve vládě a ve své straně osamocen? Pokud naši volení představitelé nejsou schopni dostát svým povinnostem, neměli bychom jim, jako občané, jejich povinnosti připomenout? To by možná mělo být pravou podstatou oněch tajemných týdnů neklidu, které mají tento podzim probíhat. Blíží se výročí 17. listopadu. Budou jeho oslavy další přehlídkou frází, nebo se dočkáme konkrétních návrhů na nápravu současného stavu naší (nejen) zahraniční politiky? Pokud se sejde okolo třiceti tisíc lidí na náměstí, nebo pokud se občanské iniciativě podaří přinutit politiky k přijetí protikorupčních zákonů, proč by tíž lidé nemohli tytéž politiky pohnout k tomu, aby budoucnost naší země začali brát skutečně vážně?

Vím, že se řadě účastníků tohoto setkání celá akce líbila, a podobná kritika je zraňuje. Není to mým úmyslem, a mrzí mě to. Nicméně téměř třicet let po revoluci již nestačí na pódiu odříkat jeden dva citáty od Masaryka a dva či tři od Havla. Oba jsou již mrtví, a zůstali jsme tu my, v jiné době a čelící jiným výzvám. Musíme na ně jakožto občané a naši volení zástupci být schopni adekvátně reagovat. Jinak nám sebevětší příjemná shromáždění nebudou k ničemu.

 

Další informace

Glosy

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

  • Visegrád bychom měli zredukovat na Česko a Slovensko a pokusit se spojit se s Rakouskem a Slovinskem

    Bývalé Rakousko-Uhersko bylo prohnilé, avšak existoval i zřetelný rozdíl mezi Rakouskem (Předlitavskem) a Uherskem (Zalitavskem), neboť to bylo ještě zkorumpovanější, a mimo jiné proto i...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big