TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
jak-se-politika-delat-musi
Wiltonský diptych, konec 14. stol. revers. výřez. cz.pinterest.com/source/medieval.tumblr.com/

Jak se politika dělat musí?

Člověk se nevzbouří vždy, když se mu vede špatně, ale když se vzbouří, tak se mu špatně vede vždycky. Lze se vzbouřit kvůli podvýživě (ale jen mírné, na opravdový hladomor se umírá). Nebo proti nespravedlnosti, anebo proti rafinovanosti zla. Když ti domů nakvartýrují rotu, tak to – přirozeně – může vést ke vzpouře, ale pokud ti ubytují jen jednoho jediného vojáčka, můžeš ho strpět léta.

Vzpoura může vyhrát, ale nemůže osvobodit. To ovšem neznamená, že jakákoliv vzpoura je zbytečná nebo dokonce zhorší stávající poměry, jak rádi hlásají různí diktátoři. Oni sami se obvykle dostanou k moci právě díky vzpouře a děsně se bojí, že jejich fígl zopakují jiní.

Pravdou je, že nestačí svrhnout diktátora, aby byla svržena diktatura. Není pravda, že aby byla svržena diktatura, není nutné svrhnout diktátora. Zvlášť cynická nepravda je, že svržení jakékoliv diktátora vede k ještě horší diktatuře. To se stává, když se člověk jenom vzbouří. Ale ne když povstane!

Povstání se od vzpoury liší jako resuscitace od mumifikace. Vzpoura bývá kvůli nedostatku kalorií a povstání kvůli hojnosti pravd, ba i jistot. Pravda je, že kilokalorií a kilowattů máme málo. Naopak jistota tkví v tom, že nejen kilokaloriemi a kilowatty živ je člověk.

Hněvá-li se člověk kvůli nedostatku chleba, tepla a světla je v právu… dokonce mám i pravdu… jenže je to pravda zvířecká, a zvířeckost v člověku je vždycky horší než zvířeckost ve zvířeti. V člověku se zvířeckost mění v bestialitu.

Bestiální“ neznamená pokaždé „otrocký“, ale vždycky „nesvobodný“ jako vlna, předurčená k rozplynutí. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se stala řada převratných událostí. Ale těchto zvratů bylo stokrát méně, než v předchozích sto letech, krveprolití tisíckrát méně, jaké překvapení přišlo nakonec! Všichni se domnívali, že se ospalý Východ už na nic nezmůže, což bohužel je součást tradičního západního rasismu. Východ se nicméně vzchopil a zdvihl hlavu: v Jemenu, v Afghánistánu, v Egyptě a Libyi, v Sýrii i v Iráku.

I Západ mimochodem zdvihl hlavu. Avšak jen nepatrně, neboť nespravedlnosti, proti kterým povstali na Západě, se nemohou rovnat těm, jimž se postavili na Východě. „Occupy Wall Street“ přece není žádná vzpoura hladovějících (a to už vůbec nemluvím o „Occupy Abaj“ v Moskvě, které se projevilo jen jako chabá parodie ať už Západu, nebo Východu, každopádně šlo akorát o vzpouru překrmených ovcí).

Ani jedno z takových povstání nebo vzpour se neproměnilo ve vzkříšení, dokonce ani gruzínská Revoluce růží nebo ukrajinský Majdan. Většina barevných revolucí se ukázala jako černobílé, jen s přímým přenosem na internetu. Jak už to tak bývá, Athéňané by stejně Sókrata odsoudili, i kdyby měli iPhony. Klidně můžeme třeba dva roky v přímém přenosu sledovat maso na pánvi, nicméně nejde-li pod ním plotýnka, tak samotné vysílání nezabrání, aby se maso nezkazilo.

Všelijaké vzpoury se nakonec projevily jako překabátěná antipolitika na nejrůznějších úrovních. Vzpoura bez ideje je zbytečně prolitá krev. Dosvědčit to mohou Lenin, Che Guevara a bin Ládin. Poznámka: idea rovnosti nebo hojnosti kilokalorií a kilowattů ideou není. To se pouze do roucha ideje halí anti-idea a bezideovost.

Špatnou zprávou je, že dějiny lidstva jsou z velké části dějinami antipolitiky. Podobně i dějiny křesťanstva jsou z velké části dějinami jeho paktování s Antikristem. Ačkoli stejně jako dějiny Antikrista neznamenají, že Kristus není, tak ani antipolitika neznamená, že politika není z nejzajímavějších dobrodružství v životě.

Dobrou zprávou je, že ze slova „z velké části“ nevyplývá, že je vše ztraceno a můžeme jen čekat, než si pro nás přijde smrt. Velká hlava neznamená hodně rozumu. Antipolitika číhá na každém rohu, ale politikou je živ člověk. Nejen člověk, nýbrž i cynik, prosťáček, šejdíř i asketa. Ti všichni mají různé ideály, neboť je spojuje to, že bez ideálu se žít nedá. Ba i ideál cynikův odmítat jakékoliv ideály, z něj dělá živého a činorodého člověka, a ne svou vlastní mumii. To, že dnes můžeme volit mezi politikou a antipolitikou, můžeme analyzovat rozdíly mezi vzpourou a povstáním, despocií a demokracií, je díky zasazenému hořčičnému zrnu idealismu. Hořčičné zrno politiky jako by leželo pod matrací všelijakých utlačovatelů a nedá jim zamhouřit oka, a je to tak dobře, protože z toho hořčičného zrna jim vzejde nejedno roztrpčení.

Není třeba čekat, než bližní vyhládnou natolik, že pozdvihnou ruku proti vlnobití zla. Je třeba bližní nasytit, nasytit je nejen chlebem, ale i myšlenkami. Ideje nerostou na stromech, musí se vymyslet, uvážit, posoudit, rozvážit, zapsat, zredigovat a ještě jednou posoudit, objevit stejně naladěné lidi… Je to celkem fuška! K tomu člověk musí na planetě svého srdce kácet baobaby cynismu a egoismu, vyrvat zoufalství, aniž by spolu s ním vyplel i smělost, přihnojit hořčici a vytrhnout hořkost i s kořeny.

Antipolitika učí, že bližní je horší než já. Já jsem chytrý, rozumný, ušlechtilý idealista, který je připraven zemřít za ideu, nebo který přinejmenším chápe, že pokud už má umřít, tak jedině za ideu, a že nejen internetem živ je člověk, a ví, že špatné je špatné a dobré je dobré. U bližního je to naopak. Bližní je anti-já. Tudíž politika je neuskutečnitelná. Pouze já sám mohu spasit lidstvo, avšak to by byla opět diktatura! A ve dvou už nemám s kým. Jak prohlásil jeden diktátor: po smrti Gándhího už nemám s kým zmáčknout jaderné tlačítko.

Pro zvlášť chytré má antipolitika paragraf, že bližní není anti-já, ale zkrátka já. Já jsem zbabělý, tedy i bližní je zbabělý. Všichni politici jsou pleticháři, a bez řádných politiků i ty nejsprávnější politické ideály a struktury visí ve vzduchu a akorát trýzní duši.

Antipolitika má pravdu a v tom je její síla. Říká pravdu, když hlásá, že lidstvo není hodno lidského života, a pokud náhodou je, tak k němu nemá vlohy. Tady ji máme, tu pravdu vzpoury, pravdu zoufalství, pravdu smrti.

Politika nemá pravdu, politika žije. Politika není o minulosti ani o současnosti, ale o budoucnosti. Skutečná budoucnost není podmíněna minulostí ani nevyvěrá ze současnosti. Je nečekaná, nedá se zasloužit, je to dárek, ne dividenda, bohatství a ne zákon, je organická, ne mechanická. Může být, ale nemusí, a právě proto se politikou nemůžeme, nýbrž musíme zabývat, abychom tu budoucnost přece jen měli.

Krotov připojil pozdrav pro čtenáře: "Velmi si vážím příležitosti, že můj hlas zazní v češtině, jelikož se mi tento jazyk asociuje se svobodou jedince a  úctou k druhému." 

(Z ruštiny pro Přítomnost přeložila Tereza Soušková)

O autorovi více na: https://en.wikipedia.org/wiki/Yakov_Krotov

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1