Hlavní informace
narozeni-pane-cas-bachorek
James McNeill Whistler, Nocturne In Blue and Silver, 70. léta 19. st. výřez. paintingclass.net

Narození Páně – čas báchorek?

A už zase tu máme Vánoce. Mám je docela rád. Na to, že si člověk nesmí v této době zapínat ani český rozhlas, ani českou televizi (jakékoli), jsem si zvykl už v útlém mládí a po listopadovém převratu se v tomto směru nic podstatného nezměnilo. Vánoce je u nás čas televizních pohádek. Vystupují v nich princezny, čerti, tu a tam občas dokonce i nějaký anděl. Zkrátka báchorky. Vánoce jsou podle „Čechů“, jak se dnes rovněž v televizi a rozhlase říká, období, kdy se mohou (tedy můžeme) navzájem tahat na nos. Jakási něžná a poetická obdoba Apríla.

Já ze setrvačnosti pořád oslavuji den, kdy se podle tradice narodil náš Spasitel. Naše televizní a rozhlasová kulisa mi asi proto od útlého mládí připadá nesnesitelná. Naštěstí jsem – rovněž od útlého mládí – vybaven protilátkami. O jedné jsem v roce 1998, tedy před osmnácti lety, kdy nám ještě vládli politici, co nemakali a kradli, napsal fejeton do tehdy nikoli Babišových Lidových novin. Mám ho v oblibě, protože mi připadá pořád aktuální. A tak ho tu připomínám. Zde je:

Koledy evropských národů

Konec padesátých a začátek šedesátých let, to byla doba, kdy u nás spontánně kvetl „reálný socialismus“ ruské provenience. Česká společnost si osvojila novou životní kulturu. Byla to sice kultura tak trochu vnucená, ale lidé ji nakonec vzali za svou; zdálo se, že nikomu nic nechybí.

Součástí nové kultury byly i nově pojaté vánoce. Tu je třeba přiznat, že v této věci se i režim tak trochu přizpůsobil. Vzdal se někdejšího frontálního útoku na křesťanské svátky a spokojil se s jejich důkladnou kastrací.

A tak v posledním prosincovém týdnu televizi vždycky zahltily kýčovité slátaniny s třídním podtextem, různé ty Pyšné princezny, Císařovi pekařové atd. atd. Z rudé metropole byla importována přiblblá a přímo monstrózně nevkusná pohádka o Mrazíkovi. V rádiu kvílela nejtřpytivější pop-star knedlíkového komunismu Yvetta Simonová „Tichou noc“ s dokonale ateizovaným textem. Nepřekonatelný vrchol debility ovšem představoval český text americké písničky o rolničkách, které údajně ozvučil „kašpárek maličký nebo děda Mráz“. Člověku, který měl k režimu aspoň trochu upřímný odstup, se z tohoto způsobu vánoc dělalo nanic.

Naštěstí režim technicky nepokročil natolik, aby se mu podařilo podobným způsobem jako rozhlas a televizi ovládnout i gramofon. A tak vlastníkům tohoto přístroje zbyla jakási míra svobody. Díky tomu jsem mohl mít pravidelně ve vánočním repertoáru elpíčko, které vyšlo někdy v polovině šedesátých let, a jehož jedna strana obsahovala koledy evropských národů: francouzské, německé, skandinávské, dokonce i řecké vánoční písně. A ovšem taky ty z druhé strany ostnatého drátu: polské, slovinské a bulharské. A ovšem taky české. Jako by se tu znovu, bez ohledu na zátarasy a kulometné věže na hranicích ruského impéria spojil svět, který kdysi patřil dohromady a k němuž jsme patřili i my. Ostatně, kdo chtěl, vycítil z těch písniček, že v jeho srdci patří dohromady dál. A byla tu najednou i naděje, že když budeme mít štěstí, může v budoucnu zase patřit dohromady i fyzicky.

Ti, kdo těch dvacet minut hudební produkce připravili a prosadili k zveřejnění, odvedli kus masarykovské drobné práce. Byla to jedna z malých, ale hodně užitečných věcí, které mně (a věřím, že nejenom mně) pomáhaly přežít čtyřicetiletí reálného socialismu. Protože za takové věci se u nás řády a medajle neudílejí, chtěl bych těm, kteří se na vydání desky podíleli, alespoň sám za sebe a zřejmě opožděně touto cestou vyjádřit svou hlubokou vděčnost.

Prožili jsme opět vánoce. Je skoro deset let po pádu ruského panství. Změnily se podmínky, změnila se i skladba vánočních pořadů v rozhlase i televizi. Odkudsi z hlubin času sice pořád prosakuje narudlá pakultura „vánoc v epoše vyspělého socialismu“: kýčovité slátaniny s třídním podtextem (Pyšná princezna, Císařův pekař, atd. atd.), ateizovaná Tichá noc, dokonce i kašpárek maličký s dědou Mrázem. Dnes už to člověka přece jen tolik nebolí. Pro všechny případy mám ovšem pořád schovanou starou ohranou desku s koledami evropských národů.

Lidové noviny 30. prosince 1998

P.S. Přece jen se leccos změnilo k lepšímu: Tak např. „Koledy evropských národů“ mezitím vyšly na cédéčku. Víc vydrží. Letos jsem si je pustil zatím dvakrát.

Psáno pro Svobodné fórum

 

Další informace

Glosy

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

  • Visegrád bychom měli zredukovat na Česko a Slovensko a pokusit se spojit se s Rakouskem a Slovinskem

    Bývalé Rakousko-Uhersko bylo prohnilé, avšak existoval i zřetelný rozdíl mezi Rakouskem (Předlitavskem) a Uherskem (Zalitavskem), neboť to bylo ještě zkorumpovanější, a mimo jiné proto i...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big