TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
jakeho-formatu-je-jiri-drahos
Fernand Leger. People framework (Manufacturers). Výřez. wikiart.org

Jakého formátu je Jiří Drahoš

Nemohu nezačít malým příběhem, neboť ho dodnes nosím v sobě a je přinejmenším zajímavý: Jeden z mých celoživotních přátel, přestože emigrant žijící od roku 1970 v USA, přijel někdy v první polovině sedmdesátých let do Česka, s batohem plným protirežimní literatury. (Jezdit domů tehdy mohl, protože se oženil s americkou studentkou a emigroval díky tomu legálně. Pravidelně přivážel různé brožury, které pak rozdával přátelům. Mně dal mimo jiné Solženicynův Dopis představitelům Sovětského svazu). Pak jsem ho až do roku 1990 neviděl, neboť při jeho další návštěvě policie udělala v autobusu, kterým jel, „šťáru“. Nejdřív přiměla cestující, aby autobus opustili a prohledala je, pak prohledala i autobus. Můj přítel to vyřešil tak, že batoh s tiskovinami nechal v autobuse, takže mu nic nedokázali. Policii však byl jasný, neboť o něm už delší dobu věděla a nikdo jiný z cestujících z ničeho takového podezřelý nebyl. Další příjezdy mu byly zakázány; nesměl ani na pohřby svých rodičů.

Na Solženicynově Dopisu mě nejvíc zaujala jeho troufalost. Jakási samozřejmost, že se může „bavit“ s Brežněvem a spol. jako se sobě rovnými. Že se nebál udělat to, co udělat podle sebe musel, a nezávisle na tom, jaký to bude nebo nebude mít dopad. Udělal to mimo jiné proto, že na to měl – formát.

V této souvislosti musím uvést ještě jeden malý příběh, neboť i ten jsem si dobře zapamatoval. Několik let před tím jsem shlédl italský film Žádný strach před velkými zvířaty. Bylo to o jednom prostém člověku, který se náhodně seznámil s několika významnými neboli „velkými“ politiky. Brzo a ke svému překvapení zjistil, jak jsou malí, a ztratil k nim proto svůj dřívější respekt.

Něco podobného zažil Václav Havel, když se po roce 1990 začal stýkat s předními západními politiky. Vyjádřil to ovšem jen mírně a pozitivně, ve smyslu, že i oni jsou jen lidé. A ať už má dnes vůči Havlovi kdokoli jakékoli kritické připomínky, nikdo nemůže popřít, že to formát byl a že i kvůli tomu ho celý svět dodnes uznává a ctí.

Největší formát z našich novodobých politiků měl samozřejmě Masaryk. Uvádím ho zde ovšem hlavně jako příklad, jak a za jakých podmínek lze k velkému formátu dospět. Masaryk už jako dítě jevil známky značné inteligence, ale kromě toho měl i velké charisma. (Člověk je v sobě v různé míře nosí od narození. Samotné charisma ovšem není pro formát daného člověka důležité. Můžete mít velký formát a přesto nebo právě proto vás ostatní „neberou“.) Od dětství a po celý život se intenzivně vzdělával, zejména v humanitních oborech. Měl také velké štěstí, neboť jako gymnasista se dostal do rodiny brněnského policejního prezidenta Le Monniera a účastnil se tam politických i jiných debat na vysoké úrovni. Le Monnier, osvícený a soudný člověk, si ho oblíbil, a když se stal vídeňským policejním prezidentem, vzal ho sebou do Vídně. Tam se mladý Masaryk dostal do ještě vyšších kruhů a získal tak ještě větší rozhled. (Zde mohu uvést jednu málo známou věc: Karel Havlíček měl být původně převezen do Salzburku, ale rakouská policie to vzdala, protože Le Monier policejním prezidentem byl tehdy právě tam.) Ve Vídni, v jednom z největších politických azejména kulturních středisek tehdejších světa, se Masaryk nechal zapsat na filosofickou fakultu a spřátelil se tam s jedním z tehdejších největších filosofů a psychologů Franzem Brentanem.

Jsou dva druhy lidí velkého formátu. Není mezi nimi ostrá hranice, avšak existuje a má své důsledky. Masaryka uvádím jako příklad prvního druhu, resp. prvního řádu. Takový člověk má značný rozhled, sebenáhled a vyspělou morálku, umí naslouchat druhým a přiznávat své chyby, je soudný, pravdomluvný, pracovitý, nesobecký, nebojí se ani těch největších „zvířat“ a uvažuje nadčasově a univerzalisticky. Proto jsem dal do knihy Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012 jako motto jeho výzvu: „Musíme milovat pravdu, musíme statečně býti celými lidmi, zkrátka – musíme nalézt svou duši a věřit v tu duši a bude postaráno o všecko. Potřebujeme idejí, živých a velikých idejí, a nebudeme malí. Musíme mít ideje světové, ideje netoliko pro sebe, ale pro všecky. Kdo se chce zachovat a udržet, musí myslit, cítit a pracovat pro všecky, nejen pro sebe. Velikých idejí, živoucích idejí potřebujeme, a ty nás spasí, protože spasí i jiné.”

Druhořadým osobnostem disponujícím velkým formátem obvykle na jedné straně něco chybí, na druhé straně mají některé vlastnosti příliš výrazné; zejména mívají příliš silné Já. Typickými, i když zároveň velice od sebe odlišnými, příklady jsou César, Napoleon a Thatcherová, z českých polistopadových politiků pak v poněkud mírnější či menší podobě Klaus a Zeman. Je pro ně příznačné, že mají charisma a jsou velmi sebevědomí. Během svého života vykonají leccos nebo i mnoho dobrého, avšak mají omezený sebenáhled, který se postupně dál zmenšuje a zhoršuje tak i jejich ostatní vlastnosti. Negativní působení těchto jedinců se proto zvětšuje, takže jejich kariéry vesměs končí špatně.

Malý až velký formát mívají nejen jednotlivci, ale též lidské skupiny a společnosti, resp. národy. My Češi jsme bývali velkoformátoví a měli jsme své velikány (byť poněkud rozporuplné), jakými byl kníže Václav, král Přemysl Otakar II a císař Karel IV., učenci jako Hus a Komenský. Po Bílé Hoře jsme byli vyloučeni z evropského dění, stali jsme se na staletí poddaným národem a postupně jsme po všech  stránkách upadali. Nový vzestup začal za obrození a vyvrcholil koncem dvacátých let minulého století, kdy jsme, bohužel jen na velmi krátkou dobu, byli sebevědomým, optimistickým a ideově velkoformátovým národem. Z dob poroby jsme si ovšem udrželi řadu přízemních vlastností a ty přetrvávají dodnes. K jistému oživení došlo v roce 1968, pak nás však znovu srazila „normalizace”. Poslední naši komunističtí vůdci, Milouš Jakeš a Karel Urbánek jsou příklady malosti až ubohé.

K poslednímu oživení došlo po Sametové revoluci a je jednoznačně spojeno se jménem Václava Havla. Začali jsme pak sice prosperovat, avšak víceméně jen ekonomicky a méně než jsme mohli. Ideově a morálně jsme opět upadali. Výsledkem je naše dnešní malost a bezvýznamnost, to, že se ocitáme na hraně demokracie a že se opět vzdalujeme  své odvěké matce i sestře Evropě.

Znovu pozvednout nás nyní může Jiří Drahoš, ovšem pokud zvítězí nad Milošem Zemanem. Nemá sice Masarykovo a Havlovo charisma a nemá ani jejich formát, avšak jako soudný, morálně integrovaný a mimořádně inteligentní člověk je naší velkou nadějí. 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big