TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
postuchovani-mezi-rostbify-a-zabozrouty
Bayeux Tapestry 1067: Battle of Hastings, 14 October 1066. The death of Harold II

Pošťuchování mezi Rostbífy a Žabožrouty

Střílejte jako první, pánové Angličani! Tuto galantní výzvu zmiňuje Voltaire ve svém díle Století Ludvíka XIV. V bitvě u Fontenoy v roce 1745 ji měl vykřiknout směrem k anglickým nepřátelským jednotkám francouzský hrabě Charles-Alexandre d’Auteroche. Ve čtvrtek ráno 18. ledna připomněly legendární větu mnohé francouzské deníky. Nezasvěcence tak mohla napadnout logická otázka: Neschyluje se k nějakému ozbrojenému konfliktu mezi tradičními rivaly z protějších břehů kanálu La Manche? Naštěstí ne. Citací chtěla média pouze upozornit, že původ zprávy o nevšední iniciativě prezidenta Emmanuela Macrona pochází z anglického tisku (The Times, The Guardian). Neboli stejně jako u Fontenoy, vypálená první salva přiletěla od Rostbífů k Žabožroutům, jak se oba národy kvůli svým chuťovým slabůstkám už odnepaměti důvěrně titulují. Co se tedy stalo? Nic víc než to, že britský tisk začal šířit lakonickou informaci: Tapiserie z Bayeux konečně přepluje kanál a bude vystavena v Londýně. Nebýt londýnský Big Ben momentálně v rekonstrukci, zajisté by se radostně rozezněl nad celou metropolí.

Nadšení lze pochopit. Skoro 70 metrů dlouhá a 52 centimetrů široká tapiserie postupně zobrazuje konec vlády předposledního anglického krále Eduarda III. Vyznavače (1003–1066), který byl ještě anglosaského původu. Přes dobu jeho nástupce Herolda II. Godwinsona se vyšívaná tkanina posléze natahuje až k bitvě u Hastingsu v roce 1066, kdy královský trůn získal normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel. Jako barevný filmový pás tak protáhlá tapiserie přibližuje klíčové momenty ranně středověkých anglických dějin, od nichž se odvozuje ovládnutí ostrovního království Normany.

Toto umělecké dílo je už téměř devět století uloženo ve městě Bayeux na severozápadě Francie v regionu Normandie. Měl je objednat biskup Odion z Bayeux jako hold svému nevlastnímu bratrovi a válečníkovi Vilémovi. Kdy monumentální výtvor přesně vznikl, se ovšem s jistotou neví. První zmínka o tapiserii se nalézá v básni opata Baudry z Bourgueil z 11. století. Naopak první věrohodný doklad o její existenci pochází z inventáře katedrály v Bayeux sepsaného v roce 1476.

Každopádně jde o dílo staré, jež město Bayeux opustilo pouze dvakrát, a to vždy do Paříže. Poprvé se tak stalo v roce 1803, kdy si chtěl Napoleon na vlastní oči prohlédnout vylodění normanského vévody v Anglii a následné dobytí a ovládnutí této země. Podruhé tapiserii převezli za války do Paříže nacisté, jejichž pseudoodborníci z výzkumného ústavu SS Ahnenerbe hodlali z mozaiky historických postav a válečné vřavy odvodit další nezvratné důkazy o nadřazenosti Árijců i o vůdčí úloze nordické rasy.

Samotní Angličané se několikrát pokoušeli o zapůjčení pro ně tak důležité tapiserie. Například při korunovaci královny Alžběty II. v roce 1953. Anebo když se připomínalo devět set let od bitvy u Hastingsu v roce 1966. Vždy ale narazili na nesmlouvavé francouzské „on regrette mais non!“ (Je nám líto, ale ne!) Doba se zkrátka musela změnit, a to i díky Evropské unii, v níž se mnohdy ostře vyhrocená rivalita obou národů proměnila v přátelské pošťuchování mezi Rostbífy a Žabožrouty. Svou roli v tomto procesu sehrál i čas a nové generace, jež rozmělnily francouzské ponížení z německé válečné okupace spojené s hořkou pravdou o anglickém útočišti. A taky o britské pomoci těm Francouzům, kteří odmítli porážku i nabízenou kolaboraci a proti nacistům chtěli bojovat. Těmito traumaty nezatížený mladý prezident proto mohl vytáhnout z rukávu překvapivého žolíka. Samozřejmě nejde o gesto ryze filantropické či Macronem náhle objevené anglofilství. Přesto zabodoval exemplárním způsobem hodným zamyšlení.

Konflikty či různé neshody a požadavky mezi státy se stále ještě řeší vojenskou silou, mocenskou arogancí nebo pohrdavým ignorováním slabšího. Viz ruský postup vůči Ukrajině a Krymu, pravidelné kroužení čínské flotily okolo souostroví Senkaku, anebo Trumpovo čerstvé označení afrických států za „prdele světa“. V lepších případech naopak probíhá klasické kramářské handrkování, vzájemné vydírání a osočování, jako třeba v průběhu diskuzí o kvótách migrantů v členských státech EU. Za takového stupně civilizační vyspělosti proto Macronovo gesto vůči Londýnu skutečně působí jako zpráva z jiného světa.

Z francouzského pohledu přitom nejde o nějaký marnivý vrtoch prezidenta, ale o dobře promyšlenou strategii, jak přinutit Rostbífy, aby šli Žabožroutům na ruku. Důvod je jednoduchý – znovu ožívající tábor migrantů u přístavního města Calais. Před rokem a půl toto naprosto nevyhovující existenční místo přezdívané „džungle“, kde mezi 10 000 běženci bujely nemoci i kriminalita, nechala Paříž vystěhovat a uzavřít. Dnes se u Calais opět tísní skoro tisícovka podobných ubožáků, jejichž vysněným rájem na zemi je Velká Británie. Cizinecká policie této země přitom může díky patnáct let staré dohodě z Le Touquet, provádět kontroly běženců už na francouzském přímořském území. A popřípadě jim zakázat vstup do království Jejího Veličenstva. Tím si však Britové obrazně řečeno myjí ruce a nežádoucí snílky o ráji na zemi nechávají na krku Francouzům.

Právě tento modus vivendi hodlá Macron změnit, neboli přesvědčit Londýn, aby se více než v minulosti podílel na zabezpečení Calais. A taky finančně pomáhal s provozem detenčního centra pro nelegální migranty i s repatriací odmítnutých žadatelů o azyl. V minulých letech končila obdobná jednání bez valných výsledků. Obě strany se pak většinou navzájem obviňovaly z neochoty a odlišného výkladu dohody. I proto v táboře migrantů u Calais dlouhá léta panovala džungle.

A pak si někdo vzpomněl, možná samotný prezident (v jeho pamětech to jednou bude určitě on), že v Bayeux visí slavná tapiserie, před kterou nejedno anglické oko zvlhne. Dohoda bez předvádění svalů nebo handrkování byla rázem na světě. Nadto v duchu my vám uděláme radost, udělejte nám ji i vy, což opravdu nebývá obvyklé. Britská premiérka Theresa Mayová totiž po setkání s Emmanuelem Macronem ve čtvrtek odpoledne oznámila, že Velká Británie přispěje na ochranu francouzských hranic u města Calais i další spolupráci v otázce migrantů částkou 44,5 milionů liber (1,3 miliardy korun). Po nezbytné důkladné restauraci proto starodávná tapiserie opustí poprvé Francii, a jako kdysi dávno Vilém I. Dobyvatel zamíří přes kanál do Londýna. Voilà, i tak lze provádět politiku.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1