TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kdo-je-a-kdo-neni-gentleman
Joseph Ducreux. Portrait of a Gentleman. 1802. Výřez. wikiar.org

Kdo je a kdo není gentleman?

Program časopisu vysílaného vzduchem RFE a proroctví.

Snad ještě nikdy nedal národ národu takový dar. Jestliže, jak tomu ve skutečnosti jest, tato rozhlasová stanice byla vybudována z peněz, které věnovalo šestnáct milionů amerických občanů, pak nepřijímáme tento dar z rukou několika bohatých jedinců. Pak máme co činit s národním hnutím a pak samo zřízení této rozhlasové stanice znamená, že Váš národ se rozhodl. Víme z historie, že vždy to bylo osudné pro nepřátele svobody, kdykoliv se Váš národ takto spontánně rozhodl. My, demokratičtí Češi a Slováci, jsme téměř mlčeli po celé ty tři roky exilu. Nyní budeme denně mluvit domů na vlnách této rozhlasové stanice. To je velká změna v osudu. Jak k tomu došlo, to je částečně historie naše – a patrně ještě více Vaše historie. Myslím, že mi nezazlíte, budu-li konstatovat, že Vy Američané jste v této světové krizi váhali po určitou dobu. Váhali ne v tom, jak máte myslet a cítit, ale v tom, jak jednat a jak velkou míru odpovědnosti na sebe vzít. Avšak samo toto váhání bylo založeno na úctyhodných vlastnostech Vašeho národa. Jestliže kdo na tomto širém světě miluje mír a dává rozhodnou přednost darům života před slávou na bojišti, je to lid Spojených států amerických. Když jste roku 1945 ukončili válku, protivilo se Vám pomýšlet hned na válku novou. Vy jste se po určitou dobu pokoušeli doufat, tam, kde vlastně, jak nyní vidíme, nebylo naděje. Snažili jste se nalézt nějaký kompromis, nějaký způsob, jak se snášet s ruským komunismem. My také. Ačkoliv výsledky onoho vašeho i našeho doufání a snažení nejsou žádné, přece tento pokus musel být učiněn v zájmu lidstva. Kde člověk má na vybranou třeba i mezi nejslabší nadějí a katastrofou, je povinen vyzkoušet nejdříve naději. Jestliže nic jiného, získá dobré svědomí, ať potom přijde cokoliv. A byl ještě jiný element v onom Vašem váhání, element, který ukazuje, že Váš národ jako celek má vlastnosti gentlemana. Roku 1941 surové útoky Hitlerovy učinily z Vás a Sovětského svazu spojence a přátele ve zbrani. Jak jsem Vás poznal, nezbavíte se snadno pocitu přátelství, jestliže jednou ve Vás vznikne. Říkali jste přátelství a mysleli jste přátelství. Bylo Vám potom trapné, když včerejší Váš soudruh se odhalil jako zlomyslný nepřítel. Trvalost Vašich citů poněkud překážela rychlé přeměně podle politické potřeby. Ruští komunisté nemají ani jedinou z těchto vlastností, které charakterizují gentlemana. Už tenkrát, kdy přijímali Vaši pomoc, pomýšleli na okamžik, kdy se obrátí proti Vám. Už tenkrát posílali k Vám své špiony a organizátory rozvratu. Měli proti Vám tu počáteční výhodu, kterou vždy má neslušný člověk proti slušnému.

Jestliže dnes odevzdáváte tuto rozhlasovou stanici do našich rukou, pak pokračujete v aktivních tradicích své země, které vždy se u Vás ujmou vedení, když nastane chvíle krize. Dvakráte za života mé generace přišli Američané do Evropy, aby zachránili svobodu. Nyní, když jste zřídili stanici Svobodná Evropa, dáváte Čechům a Slovákům možnost, aby opět aspoň někde vznešené nazývali vznešeným a nízké nízkým. Bez této základní možnosti národ hyne. Vy, pane předsedo, patříte k šťastnějšímu národu. Sami jste nikdy nepoznali, co to znamená, když lidé jsou nuceni kořit se těm, jimiž z celého srdce opovrhují, a naopak dokonce děkovat vládě za popravu těch, jež milují. Vy jako občané jste nikdy neprožili onu tíseň, kdy pud sebezáchovy a pud poctivosti jsou ostře postaveny proti sobě. Všelicos se dá říci ve prospěch starých tyranů proti tyranům moderním. Jestliže nic jiného, starý tyran byl upřímnější. Nestaral se už o toho, koho zdrtil. Dokonce se zdá, že měl jakousi zálibu v řinčení řetězů a bědování přemožených. Ale moderní tyran dělá zároveň dvě věci: mučí národ a přikazuje mu, aby se usmíval jako u fotografa. Neboť zatím, v té době, která dělí staré tyrany od nových, byla vynalezena ta strašná a ta mizerná věc – propaganda totalitního státu.

Novodobý tyran vždy vysílá dvě tlupy: ozbrojence a padělatele pojmů; robustní chlapy a mužíčky s brýlemi a vpadlou hrudí; surovce, kteří národ bijí, a jiné surovce, kteří za to jménem národa děkují. Za policajtem, někdy i před ním, jde lhář.

Komunistická vláda v naší zemi znamená největší pokus, jaký kdy byl učiněn, aby věci byly postaveny na hlavu a aby byl slovům vzat jejich význam. U nás nyní je podivně. Žalářníci tam zpívají píseň svobody a zřízenci tajné policie přednášejí o humanitě. Toto pokrytectví je démonická specialita režimu, který je jako starověká zrůda: nahoře lidská podoba – a dole zlý, zvířecí kozlí spodek. Ztráta svobody se teď u nás úředně nazývá samostatnost, útok mírovou akcí, podlost čestností a čestnost podlostí, podlízavost kritikou, drancování dobrodiním, násilný vývoz do Ruska budováním Československa, zotročení ženy v těžkém průmyslu se nazývá jejím osvobozením, ztráta dělnických práv vymožeností proletářské revoluce, duše Stalinova slovanskou duší, cesta zpět cestou dopředu, a je přikázáno uznávat špatné spisovatele za dobré a dobré za špatné. Není slova, aby nebylo ukradeno a znásilněno. Vyvlastnění majetku, které komunisté provedli, je nic ve srovnání s tím vyvlastněním pojmů, jehož se odvážili.

Poněvadž tomu tak je, jsem povinen Vám říci, co hodláme podniknout s rozhlasovou stanicí, kterou nám dáváte. Budeme se snažit, abychom pojmům a slovům vrátili starý jejich obsah, který jim lidstvo vždy přikládalo. Nechceme-li, aby lidé špatně jednali, nesmíme dopustit, aby byli násilím donuceni falešně mluvit. Já i moji přátelé zde začneme tak, kde jsme před třemi lety přestali: budeme vydávat časopis. Budeme to dělat tím jediným způsobem, který ještě zbývá demokratickým Čechům a Slovákům, aby na to tyranská vláda nemohla položit svoji tlapu: budeme jej vysílat vzduchem. Před třemi lety poslali na nás, do našich redakcí, ozbrojené davy z ulice a dali je ještě hlídat ozbrojenou policií, abychom jim nic neudělali. Tyto temné davy obsadily naše tiskárny, naše redakční místnosti, zabavily naše stoly, někdy nám dovolily a někdy nám nedovolily, abychom si odnesli svůj klobouk. A když tak stáli proti nám, vždy sto ozbrojených proti jednomu neozbrojenému, řekli nám: Teď jsme vám dokázali, že nemáte pravdu! To se teprve ukáže, kdo má pravdu, až tato rozhlasová stanice rozbije komunistický monopol na mluvení k československému lidu. Už teď, když zaznívají první zvuky z této rozhlasové stanice, oni, dnešní komunističtí vládcové naší země, cítí, že se přiblížilo nebezpečí. Neboť když se ohlédnou, vědí, koho mají za svými zády. Ovšem, mají své tělesné strážce a mají ty, kdo ohlodávají hozenou jim kost. Ale pak mají v zemi už jen nepřátele a zklamané a lhostejné a zoufalé a podvedené a zničené, mají za sebou národ, který nečte jejich noviny a neposlouchá jejich rozhlas a který jich má dost. To je věru malá opora. A proto oni musí užívat všech prostředků násilí. Dobře vědí, že kdykoli kdekoli by se člověk mohl svobodně vyjádřit, spěchal by říci jim do tváře: chováte se hanebně. Řekl jsem, že my zde budeme vydávat časopis a posílat jej vzduchem. Pravda, oni dále budou mít všechny zbraně a všechny druhy policie, a my budeme mít jen prostředek slova. I když všechna hmotná přesila je na jejich straně, přece jsou neklidní. Neboť, ať jakkoliv jsou zaslepení, nemohou nevědět, že si počínají proti přirozenosti národa a proti samé přirozenosti lidské. To je vždy riskantní podnik. Ale s námi zde v exilu je celá československá tradice, starý způsob, jak český a slovenský člověk vždy cítil a myslil. Nuže, jen tedy nechte soutěžit naše pouhé slovo s jejich násilím. Šli jsme světem, až jsme zde, u Vás, zase našli svobodu projevu. Dovedeme jí užít. Jeden časopis by znamenal málo v zemi, kde vládne svoboda. Ale jeden svobodný časopis, jedna svobodná rozhlasová stanice v diktátorském režimu – to je revoluce. Neboť takový režim zakládá se na tom a udržuje se tím, že jen vláda smí mluvit a nikdo nesmí odpovídat, že každý může být obžalován, ale nikdo se nesmí hájit. Avšak jakmile, ať odkudkoliv, vnikne do tohoto tuhého a umělého systému třeba jen zlomek svobody, jakmile zase je možno stavět argument proti argumentu, jakmile už nelze jednat bez kritiky, jakmile někde je místo, odkud je možno vyvracet nepravdy, pak celý tento pyšný systém se chvěje. Pane předsedo, my přicházíme z líbezné země, která je bohata na změnu a překvapení za každým zákrutem cesty. V této zemi žije národ, který na začátku minulého století, když znovu procitl k národnímu životu, jednou pro vždy uvěřil v několik základních věcí. V sílu vzdělání, ve svobodu jakožto jedinou možnost důstojného života, v humanitu, to jest ve slušné jednání člověka s člověkem. V demokracii jakožto v jediný přirozený život občanský. V potřebu stálé, živé souvislosti se západní kulturou. Avšak čím lepší byl náš národ v tomto smyslu, tím hůře nyní pro něj. Jestliže komunistická vláda chce docílit jen desetiny z toho, co zamýšlí, musí zlomit tyto národní tradice a vyhladit tuto národní duši. Z toho pochází ono neobyčejné množství utrpení, jehož jsme svědky.

Jestliže jednou napíši knihu o své zemi, dám jí název: Věčný začátek. Už několikráte, pro neblahost naší zeměpisné pozice, náš přirozený vývoj byl porušen a my byli nuceni se shýbnout a začít znovu. Vždy jsme byli svobodomyslný národ, a přece uprostřed tohoto století musíme s větším rizikem bojovat o základní občanské svobody než před sto padesáti lety. Vždy jsme byli demokraty, a přece už přes deset let je u nás demokrat ne mnohem více než mrtvý na dovolené. Nepohltila-li ho nacistická obluda, spolkne ho obluda komunistická. Několikráte jsme mysleli, že už jsme na konci cesty a pokaždé pak jsme shledali, že jsme teprve na začátku. To vždy se nad našimi hlavami rozezvučely megafony a půda zaduněla pod pochodem násilnických tlup. A přes jedinou noc práce naše i našich předků byla smetena a úsilí, pro které se lidi obětovali, bylo náhle nadarmo. To vždy nějaký násilník chtivě nahlédl do naší země. To vždy někdo vyhlazoval naše nápisy, kácel naše pomníky, zakazoval naše zásady, pálil naše knihy. Pane předsedo, Vy a Vaši přátelé jste dnes, kdy tato rozhlasová stanice začíná hovořit do naší země, svědky jednoho z takových našich nových začátků po katastrofě. Ovšem jste více než svědky. Vy jste to umožnili. Je to větší věc, než abych vám za ni děkoval obyčejným způsobem. Řeknu Vám raději, že Vaše rady se u nás setkávají s porozuměním. Promluvil jste o potřebě nahradit předválečný evropský systém malých států nějakým lepším a organizovanějším systémem. Nadhodil jste myšlenku federace a mluvil jste snad poněkud starostlivě, poněvadž jste si možná nebyl jist, jak to bude přijato. Dovolte, abych Vám řekl, že jak nám zde v exilu, tak, jak přesně víme, i našim lidem doma je jasno, že je naprosto nezbytno se poučit ze zkušenosti. Milovali jsme svou svobodu tak, jak byla, ale přece ne tolik, abychom se nad ní nedovedli nyní zamyslit. Winston Churchill měl pravdu, když ve svých válečných pamětech napsal, že svoboda, kterou získaly malé středo a východoevropské státy, přinesla jim v krátké době taková muka, jaká středověcí básníci vyhradili jen zatracencům. Nikdo, zejména ne malý národ, si nesmí dovolit nevidět fakta. A fakta jsou taková, že naše svoboda za pouhých třicet let dvakráte dospěla k největším národním katastrofám, že to byla svoboda přerušovaná periodami docela barbarské nesvobody. My, menší národy, měli jsme každou svobodu, i svobodu svářit se o maličkosti se svými sousedy a nevidět velké, všem společné nebezpečí. Měli jsme svobodu stěžovat si na trn v našem těle, když už byl připraven kůl, na který budeme naraženi. Jestliže pravidelným výsledkem naší svobody vždy po nějakém čase bývá nesvoboda a jestliže ve skutečnosti jsme žili v rychlém střídání volnosti a úplného otroctví, pak, není pochyby, byla nějaká chyba v systému. Je i naší povinností i naším sobeckým zájmem, abychom znovu uvážili svou situaci. Jistě potřebujeme nějakého odolnějšího systému svobody, než jsme dosud vytvořili. Nechceme-li být žebráky, kteří každých pět nebo deset let se rozprchnou do světa prosit a žadonit o navrácení svobody, pak musíme nalézt nějakou svou vlastní sílu. A ta může být jen ve spojení menších celků ve větší.

A nyní se obracím a mluvím k vám, bratři, doma. Chodíte mezi obrazy Stalina a Gottwalda a nedbáte jich a nesete v sobě obraz Masarykův. On kdysi vyslovil naši hlavní národní potřebu: Otázka československá, řekl, musí se stát otázkou světovou. Tím myslil, že máme smýšlet lidsky a demokraticky, že máme svou národní věc postavit do souvislosti se světovou kulturou a světovým pokrokem lidskosti. Jestliže to dovedeme, vždy se pohnou svědomí a lítost, kdykoliv na nás bude spácháno něco brutálního. Po dnešním dnu vám nikdo nemůže namluvit, že vaše otázka není otázkou světovou. Z vůle a z příspěvků šestnácti milionů amerických občanů byla vybudována tato stanice. To národ podává ruku národu, to světová demokracie se staví za své bojovníky v první linii. Svět si uvědomoval v únoru před třemi lety, že z rodiny svobodných národů se tehdy s vámi ztratilo něco cenného. My tady zatím jsme psali zprávy o vašem dnešním osudu ohnivými písmeny na stěnu světa. Ale vy sami, ne my tady, rozhodnete, jak uspořádat věci v našem domově, až bude jen zlou vzpomínkou vše to, co se dnes děje. Není na nás, abychom vám radili, co máte dělat. Vaše je riziko, proto jen vám patří rozhodnutí o vašich činech. Je nám známo, jak se komunisté pokoušejí přeměnit vaši duši, nemají nic, když ji nemají. Ale víme také, že když se po útrapách dne večer vrátíte domů, jste zase tím, čím jste vždy byli, svobodně myslícími lidmi. Tu ve svých čtyřech stěnách si každý den říkáte: lžou! Ale zachraňte děti, víte lépe než my, jak to udělat, ale zachraňte je!

1951

26 9 2018

Joseph Ducreux. Portrait of a Gentleman. 1802. wikiar.org

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1