Zeman není psychopat, ale škodí

Představitelé zla a jejich plody.

Když morální hovado promluví na téma výročí úmrtí Jana Palacha, jest se ptát, od čeho je nutné silnými výroky odvést pozornost. Protože takováto nehoráznost není pro nic a za nic. Ani Vyskočilův pan profesor Kloheň by lépe nedokázal převést morální apel na varování před sirkami v rukou dětí...

Psychopati nejsou podělaní a do této party on nepatří. Že Zeman není psychopat, je patrné ze snímku, kdy se na něj obrátila polonahá žena a on se zatvářil jak vyděšený králík. Takový výraz nelze natrénovat ani dvacetiletým pobytem na Vysočině, ten je autentický: je to výraz strachu. A ten psychopat nemá, navíc v takhle levné situaci. Z temné čili maligní tetrády zbývá (není třeba vyšetření, stačí vyhodnocení jeho jednání) narcismus, sadismus a machiavellismus. 

Narcisové potřebují dokazovat svou velkolepost lží – tak jak lžou sobě, že jsou úžasní, tak lžou okolí, že jsou nepřekonatelní. Jejich lži se mají stát nejen pravdou, ale snad i zákonem. Manipulace popsal veřejnosti odcházející předseda NSS JUDr. Baxa. Každý si může dopočíst, kolik čeho tam je. Tolik, že to stačí na poškození této společnosti na několik generací. Věci, činy, souvislosti se totiž zúročí se zpožděním. Palach za dvacet let! Stejně jako denacifikace a non-denacifikace v Heidelbergu v 60. letech minulého století, která pohnula Evropou. Andělé žijí příliš dlouho a vážky příliš krátce. Dnešní činy přinesou své následky třeba právě za dvacet let. Až se jich zmocní příští generace.

Zeman stejně jako Babiš jsou přitažlivé vzory pro ty, kteří by rádi vstoupili do výtahu k moci, a takových je mnoho. Oba jsou ale špatní proto, že tak činí v rozporu s pravidly, která by naopak jako čelní představitelé státu měli dodržovat a hájit. Je na čase pochopit, jakým způsobem a s jakými důsledky představují ZLO, které nemůže přinést dobré plody.

Jedinec potřebuje – co se týká psychosociálních potřeb – nějaké uznání, určitou dávku podnětů (ani ne málo, ale také ne příliš), strukturu času, strukturu vztahů a strukturu hodnot. Hodnoty mluví o morální složce, která bývá bohužel ve výčtu potřeb opomíjena, ale pokud není v dobrém stavu, člověk není v pohodě. Společnost potřebuje něco podobného ve velkém, a má za to, že na vědomé úrovni jí postačí chléb a hry, ale je tu také úroveň nevědomá, kde by měla být vnímána určitá dávka jistoty. Ta je dána rovnováhou mezi nezbytným chaosem a fungujícím řádem stanoveným společenskou smlouvou vyjádřenou platnými pravidly, z nichž některá jsou implicitní, a ta podstatná část je zakotvena v zákonech. Zákon by měl platit pro všechny a být vymahatelný. Pokud tomu tak není, objevuje se nejistota. Vědomá i podvědomá. Snadno se šíří fámy vyvolávající strach.

Pak se objeví spasitelé. Místo řešení, které je logické a správné, tedy tlaku na dodržování platných pravidel, přicházejí s demagogickým požadavkem, volají po vládě silné ruky a nenápadně-zjevně ji nabízejí zajistit. Na to velká část společnosti slyší! Jak snadno se zřítí stavba demokracie, nás poučily rychle jdoucí události v roce 1938 i 1948.

Blog R. Honzáka.

Max Ernst. The Harmonious Fagot. 1922. wikiart.org