TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
soci-a-eurovolby-na-ruske-sachovnici

Soči a eurovolby na ruské šachovnici

Za necelý týden začnou zimní olympijské hry v Soči. Tak jako vždy i tyto poskytnou příležitost nejvýkonnějším a často nezdravě přetrénovaným sportovcům celého světa poměřit síly – a také povinně připomenout mírovou spolupráci mezi národy. Kromě toho, jak se již stalo tradicí vlád bohatých i chudých zemí, se hry musejí furiantsky blýsknout před ostatními národy takovou velkolepostí, která má diváky omráčit. Nic nevadí, když to pořádně oslabí a často nevratně zadluží státní kasy – většinou na úkor těch nejpotřebnějších.

Budete koukat, holoubkové siví

Letošní zimní olympiáda v Rusku má vykázat několik velkých super. Soči má být superareálem, jehož provoz v  supernevhodných klimatických podmínkách a nechtěně i za superohrožení ze strany islámských teroristů bude natolik perfektně klapat, že každému doma i v zahraniční musí být nad slunce jasné, že Rusko bylo, je a navždy zůstane supervelmocí.

To je celkem pochopitelné. I jiné velké země viděly a vidí v olympiádách příležitost vytáhnout se, ohromit svět. Putinem ovládané Rusko má však pro to zvlášť silné důvody. V poslední době se totiž znovu vyhrocují geopolitické hry velkých ekonomických a vojenských kolosů. Právě komplex Ruska vůči dvěma největším hráčům, Spojeným státům a Číně, jej přirozeně svádí k dlouhodobému oslabování Evropské unie. Ta je sice pro osud západní svobodomyslné civilizace životně důležitá, avšak pro svou pomalou a neobratnou integraci pořád ještě není dost akceschopným hráčem. Místo toho působí jako rozpačitý a zranitelný konglomerát států.

Evropa si o to koleduje

Rusku se nelze z mnoha důvodů divit, že v mátožné Unii vidí jedinečnou příležitost pro posílení svého vlivu a moci. A nemá pro to jen širší mezinárodně nebo čistě vnitropolitické a ekonomické důvody. Velmocenská hra se pro jeho silné a v machiavellistické taktice zběhlé vůdce stává hluboce zakořeněnou náruživostí, která dosud čerpá z tradic a návyků jeho silových institucí.

Však ji také hrají od začátku rozpadu Varšavské smlouvy i samotného Sovětského svazu tu s menším, ale bohužel i s větším úspěchem. Hrají ji většinou tichými prostředky postupného ekonomického pronikání a vlivového obsazování, obratného politického ovlivňování i připoutávajícího energetického sevření.

A umějí ji hrát i tvrději. Energetickým vydíráním, a když to jinak nejde, i přímou vojenskou intervencí – jako v případě prozápadně se orientující Gruzie.

Jak ji nakonec budou hrát v případě Ukrajiny ještě nevíme, ale je nabíledni, že by Rusko rádo Ukrajinu dostalo dříve či později opět do svého láskyplného objetí.

Velká euroasijská hra

V průběhu posledních tří let dostala tato velmocenská hra nový organizační rámec i nově přibroušenou ideologii. Tímto rámcem se stává postupně budovaná Euroasijská hospodářská unie, jejíž zakládající členy tvoří vedle Ruska další dvě diktátorsky řízené země –  Bělorusko a Kazachstán. Organizační systém tohoto spolku, včetně názvů, je odvozen právě od struktury orgánů Evropské unie.

Zamýšlenou velikost by tomuto územně největšímu ekonomickému a zřejmě i mocenskému kolosu mělo dodat zapojení států, jež byly kdysi v té či oné formě součástí sovětského safari. Za hranicemi tohoto nikoliv nemožného cíle lze tušit i nevyřčený sen o ještě pokornější západní Evropě i o těsnější integraci s dalšími státy kontinentu Eurasie a z toho vyplývajících výhod Ruska vůči zbývajícím velmocenským hráčům.

Jistě lze z mnoha důvodů o rozsáhlém naplnění tohoto megalomanského snu lze vážně pochybovat. Bylo by však velkou chybou jej podceňovat. Vážné vnitřní problémy Ruska i obavy jeho bývalých vazalských států mohou tento sen narušovat až blokovat. Dlouhodobě a za určitých okolností se však plán zdařit může.

Například případný kolaps Evropské unie, ba i jen částečné oslabení její soudržnosti, by mohlo Rusku situaci notně usnadnit. Pokud k němu ve větší míře dojde, získá Rusko velkou šanci udělat si i z Unie pohodlnou euroasijskou předložku.

Putin, jediný obhájce křesťanství

Prozatím jen Rusko ústy Vladimíra Putina necitlivě vyzvalo západní civilizaci a zejména právě Unii na souboj hodnot. Stalo se tak v září minulého roku na jubilejním desátém setkání účastníků Ruskem vedeného Valdajského klubu, který sdružuje ruské a zahraniční experty a politiky. Putin zde přednesl nacionálně nadnesený a historicky velmi problematický úvodní projev, v němž představil svou vizi upevňování sebestředné ruské státnosti. Na adresu západních zemí řekl něco, co nelze necitovat:

Další vážná výzva pro identitu Ruska je spojena s událostmi, které probíhají ve světě. Jsou zde vnější politické a morální aspekty. Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko, že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se tam a přejmenovávají svátky, aby se stydlivě schovala podstata těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.“

Právě v kontextu tohoto mazaného projevu, jenž by mohl sloužit na evropských školách jako příklad neférové politické řeči a nízké ohleduplnosti k národům bolestně poznamenaným peklem stalinské národnostní politiky, jdou tato slova bezostyšně za hranice „základní slušnosti“, kterou se Putin tak rád ohání. Mávnout rukou nad tím, že tento projev byl určen především ruské veřejnosti, by bylo krajně pošetilé a nebezpečné. Ano, každá velmoc má různé slabiny a Rusko jich má víc než dost. Ale jeho současná vládnoucí garnitura svou velmocenskou roli hrát umí, chce – a navzdory všem potížím také bude.

Hrozí velký euromalér

Nelze si proto nic namlouvat. Evropská unie – náš nový širší domov – balancuje na pokraji ekonomického, morálního, organizačního a zahraničně-politického maléru. Ten může skončit nejen závažným oslabením její síly, civilizační a morální přitažlivosti, ale také vážným územním smrštěním. Podle řady analytiků totiž mohou být současné slabé náznaky hospodářského oživení z dlouhodobého hlediska jen nedostatečným nadechnutím před propuknutím ještě vážnějších bezpečnostních, ekonomických i sociálních problémů a hrozeb. Do značné míry za ně bohužel může sobeckost některých států i málo realističtí a pro evropskou veřejnost nepříliš přesvědčiví unijní politici.

Každopádně pokud evropští voliči v květnu nepošlou do evropského parlamentu realisticky a na základě solidního světového rozhledu uvažující politiky a pokud se jim nepodaří co nejvíce omezit vstup extrémistických – jedno zda levicových či pravicových – a separatistických či přehnaně unifikujících evropských stran, může toto obrovité těleso čítající 751 hlav budoucí vývoj a stabilizaci Evropské unie mnohem více komplikovat než mu napomáhat.

Ve volbách půjde o hodně

I my máme svou odpovědnost. V prvé řadě si musíme v plném rozsahu uvědomit, že silná a racionální Evropská unie je pro nás coby konečně znovu svobodný euroatlantický národ jediná možnost, jak můžeme účinně čelit dalšímu ruskému tlaku. Že tedy nesmíme rezignovat na současné problémy a slabiny Unie, zejména jejích institucionálních struktur a jejich personálního obsazení a že nesmíme podlehnout nacionalistické vábničce řady domácích politiků. Že musíme tlačit na české sdělovací prostředky, aby se těmto tématům seriózně a bez strachu mnohem více věnovaly.

A také že my, čeští voliči, musíme právě do Evropského parlamentu z dosud nevalných stranických kandidátek vybrat pomocí preferenčních hlasů nejen všestranně vzdělané a jazykově vybavené poslance, ale především osobnosti s jasnou geopolitickou a civilizační orientací, s klidnou a důvěryhodnou povahou a pevnou vůlí přispět ke stabilizaci a posílení Evropské unie.

Možná se to nepovede, ale pokusit se o to musíme. A to včas a rozhodně, protože za pět let, až budou nové evropské volby, už může být zatraceně pozdě.

Článek původněě vyšel v MfD dne 1. 2. 2014.

Ivan Fišera

Sociolog, poradce a lektor v Graduate School of Business a Academy of Health Management oblasti strategického managementu. Autor metody „Dynamická strategická rozvaha“ aplikované v řadě podniků a  organizací. Byl představitelem Občanského fóra a poslancem Federálního shromáždění.  

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big