TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kodet-70-jako-exemplum-vitezne-buranokracie
Eric Massholder. La femme aux lunettes. 2013. Výřez. wikiart.org

Kodet 70 jako exemplum vítězné buranokracie

Pocta K. K. a manažerce ve státní instituci.

Ne všechna letošní výročí jsou slavná jako založení republiky. Ne všechna jsou děsná jako připomínka bolševického puče a ruské okupace. Jsou i výročí, která v člověku vzbuzují rozpaky, trochu hnusu a těžko uchopitelnou marnost.

Tato výročí jsou ovšem skutečnému životu mnohem bližší, než letošní všudypřítomné duté a blbé připomínání a oslavování velkých „osmiček“. Dutost a blbství slavících tváří a řečí pochází z nekritičnosti, nenáročnosti a nepůvodnosti drtivé většiny akcí. Nežijem v době, kterou si mělce a hystericky připomínáme, ani už nežijem tou dobou. Žijem něco poměrně nevelkého až banálního – „mír a prosperitu“, rozlézající se panství jednoho oligarchy. Jak píše pan Doležal – „buranokracie a Nové pořádky“ na všech úrovních života.

Úroveň našich životů zjevně neodráží ani výše HDP, ani průměrná mzda, ale snad je mnohem lépe k zahlédnutí v úrovni současného umění, i na tom, jak se s uměním zachází.

Tak mi jako dobrý obraz dneška slouží výročí 70leté celebrity považované ode vždycky za umělce – Kristiána Kodeta a jeho „retrospektiva“ v galerii Novoměstské radnice, která patří Praze 2[1].

Josif Brodskij napsal, že sovětským Ruskem neotřásl Solženicinův Jeden den Ivana Děnisoviče zdaleka tak silně jako film Tarzan. Začátek 60. let a Tarzan jako vzor živelného, plného, divokého jedinečného života – dlouhé vlasy, vysoký a mužný. A hlavně jeho nezaměnitelný řev. Skoro stejně starý K. Kodet ztělesnil něco jako pravý opak: dlouhé vlasy, vysoký, chlípný, nepůvodní, navoněný elegán, šikovný za všech režimů a lokajský nejobecnějšímu globálnímu nevkusu. Stačí se zadívat na kterýkoli jeho výtvor a vidíte povahopis autora.

Před asi rokem, jsem udělal několik výstav současným umělcům v jediné galerii Prahy 2 na Novoměstské radnici. Vybíral jsem autory, jejichž kvalitu jsem musel obhajovat a střídal mladé se starými, grafiku s malbou, jak podmínky dovolovaly (M. Matzenauer, V. Sokol, J. Svoboda, L. Tůma, M. Machat, P. Vošický, D. Smutný, M. Kadleček, M. Tomek, J. Alt). Na jednu výstavu tehdy dávala Novoměstská radnice kolem 20 tisíc korun. Do toho se muselo vejít všechno – od výběru děl u autora, transportu z různých míst ČR, přes instalaci v galerii, plakátu, textu, vernisáže, komentovky, služby médiím až po transport zpátky a úklid. Galerie zajistila kustoda a elektřinu.

Když tehdejší manažerka (asi pětadvacetiletá, bez jakéhokoli odborného vzdělání i zkušeností s uměním) začínala pronajímat galerii za úplatu podle jakýchsi nikdy nevysvětlených vlastních kritérií, zažertoval jsem: „Když to takhle půjde dál, tak si ten prostor galerie za čas koupí třebas i... (chtěl jsem jmenovat někoho, kdo oč méně je umělec, o to více se snaží tak vypadat – nějakého sliza)... Kristián Kodet“. Nezasmála se a vypálila rozhořčeně: „Pan Kodet aspoň nesmrdí už z fotky jako ti Vaši ,umělci‘.“

Drzost s nevzdělaností slaví žně. Tak se stalo, co jsem předpověděl, ale nečekal: v galerii Prahy 2 opravdu vystavoval celé léto až do půli září Kristián Kodet!

Než se galerie zmocnila manažerka naplno a další mnou navržené výstavy už nikdo nežádal, pokusil jsem se ředitele NR i ji přesvědčit o tom, že státní ani městská galerie není prostor se závěsným systémem, který jim patří bez dalšího. Kodetův triumf mě nakopnul k psaní o tom, co dělá galerii galerií, protože bavit se o umění v jakékoli souvislosti s výstavou K. K. považuji za naprosto zvrhlé.

Nejde o jednu malou veřejnou galerii na Karláku, ale o příklad státní instituce s pověstí a garancí kvality. „Nepřátelské převzetí“ veřejných institucí se už neděje privatizací, protože instituce zůstávají veřejné, ale disponují jimi bez ohledu na zákonné povinnosti a bez povědomí o nějaké úrovni zvláštní burani ve prospěch jiných buranů a ku svému omezenému prospěchu. Rizika jejich podnikání na státním a pověst i úroveň institucí zůstávají na nás všech a budem je jednou muset platit. Vlastně je platíme draze už teď. Jako by celá Česká republika jako jedna velká instituce patřící všem občanům byla zcela legálně zvolenými lidmi a jejich partou užívána k obohacení téhle skupiny bez ohledu na zákony a rozum i cit.

Tehdy jsem to sepsal „vítězné manažerce“ a nově i jakési pseudokurátorce v odpovědi na její velkopanské tvrzení „za mě už bych nechtěla pořádat výstavu, kterou financujeme a navíc ještě platíme i kurátora. Vlastně už bych nechtěla pořádat žádnou výstavu, kdy autor nedá ani korunu na nic,“ takhle:

1)  Výstavy nepořádáte Vy, ale pořádá je Galerie NR. Galerie NR zůstává skutečnou galerií, jen dokud se chová jako galerie a ne jako „pěkný prostor se závěsným systémem“, který manažer(ka) pronajímá jakémukoli cajku.

Skutečné galerie proto mají (nebo najímají) odborně vzdělaného člověka, kterému se říká kurátor, což je něco mezi pečovatelkou, resp. dohlížitelem, který je schopen obhájit svou volbu umělce i exponátů před (odbornou) veřejností a médii. Kdo na to nemá, ten tím není.

Když si „vezme kurátora“ umělec a zaplatí si ho, jak navrhujete, tak kurátor není kurátor, ale kámoš, co má školu a podléhá kámošovi – umělcovi, což je střet zájmu jako bejk, který vede k úpadku obou i „galerie“, která to dovolí.

To nevylučuje, že se kurátor (z)kamarádí s některými umělci, ale musí mít  zodpovědnost výhradně před sebou a institucí, ne umělcem. Logicky tedy i jimi nebo státem musí býti placen, nebo to dělat zdarma – jinak se mu neříká kurátor, ale kurvátor.

2)  Vámi zorganizované výstavy od Vydrovy doteď jsou tak tristní a pověst poškozující svozy právě proto, že se tu nevybíralo – neměly kurátora. (Taky platí, že třeba Vydra není umělec, ale dokonalé prase.)

3) Další lež vzešlá z neznalosti, že „autor nedá ani korunu na nic“. – Všichni umělci nebo jejich rodiny, které jsem kurátoroval, něčím přispěli, ať už dopravou vlastním autem, pomocí při instalaci, tisknutím materiálů, popisek, propagací – nejednalo se jim o návratný podnik.

Galerie financované z veřejných zdrojů mají poslání sloužit umění, ne jen pomáhat a (při)vydělávat si tím. Mají povinnost hledat kvalitu a podporovat náročnost – tím víc, že dnes vítězí buranokracie.

Pokud Galerie NR nebude vedena hlavně odborně směrem k náročnosti s použitím jen minimálních a mnohem více kontrolovaných – kurátorovaných pronájmů, ztratí jako galerie smysl a pověst.

Rozhodnutí je výhradně na řediteli. Píšu to vlastně proto, že tohle byly vyřčené i jaksi samozřejmé podmínky, se kterými jsem do kurátorování v NR šel.

V dalším dopise se manažerka zmohla na drzé invektivy o nízké návštěvnosti a vyrovnaném rozpočtu a výzvu, abych podal grant za ně...

Odpověď:

1)  Nikde na světě není dobrá neprodejní galerie s vyrovnaným rozpočtem – znáte-li jmenujte.

2) Ve světě se dávno opustilo jakékoli vázání rozpočtu na tržby za lístky (Tate a ostatní máte zdarma – proto roste návštěvnost A TÍM PŮSOBNOST UMĚNÍ) a hledí se JEN na kvalitu, protože v tom je POSLÁNÍ VEŘEJNÝCH GALERIÍ

3) Sehnat si dotaci od MK na výstavy – není vyrovnaný rozpočet – jen to platí někdo jiný – za bohatou Prahu 2 to spoludotují všichni, tedy části ČR, které jsou v drtivé většině většinou chudší.

4) Pokud chcete vyrovnané hospodaření formou sponzoringu, proč v té věci nekonáte už dávno?

5) Aplikací Vašeho postoje, pokud jej ředitel schválí, dojde nevyhnutelně k tomu, že nadále bude v prostorách galerie probíhat placená přehlídka těch (nemohu říci umělců), kdo si umí vydělat nebo sami sehnat sponzora. Výstavy budou bez záruky kvalifikovaného kurátora, bez zaměření, bez koncepce... TO NENÍ GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ, ALE NĚCO NEOBHAJITELNÉHO, ani komerčně úspěšná věc prodejní, ani normotvorná a vzdělávací instituce. Galerie byla založena městem za účelem NORMOTVORNÝM A VZDĚLÁVACÍM.

Je to v základních statutech podle zákona o Galeriích a muzeích – je to jednak zákon platný i pro Vás, jehož neznalost neomlouvá, jednak podklad, na jehož základě galerie má právo nárokovat podporu od města a státu, a konečně důvod, proč se tak může nazývat. Aplikace Vašeho kritéria/ne kritéria by vedla – a v posledních výstavách už vede – k porušení výše zmíněného.

Příklad: Jak obhájíte z hlediska normotvorby a vzdělávání výběr malíře Vydry, tj. jeho instalaci ve stylu „narvu tam, co se vejde“? Jak to, že na výstavě nebyl jediný skutečný novinář, jediný kunsthistorik, ale jen pophvězdičky a celebritky? Jak to, že se o výstavě nepsalo, a ani nebylo co psát?

Dosud byla sestava mnou kurátorovaných výstav – koncepčně i jednotlivě před ředitelem, SFK i médii obhájena (střídání umělců věkově, ve stejné kvalitě – rovnoměrně malba a grafika, komentované prohlídky atd...). Ale budou-li odteď všichni víceméně jako Vaši Vydra nebo Šputa, nebudete se mít jako galerie čím hájit – a kontrola toho (normotvornosti a vzdělávání – ne zábavy a vydělávání) je přece každoroční součástí práce odboru pro kulturu na Praze 2.

Varuji před tím a raději písemně to dávám na vědomí, protože mi na té galerii záleží a protože já bohužel vidím propastný rozdíl mezi umělci, které jsem vystavoval, a tím, co je tam teď. Nepřeháním, a jen proto, že Vy ten rozdíl nevidíte nebo vidět nechcete, nemohu se já tvářit, že není.

Na moje námitky manažerka reagovala, jak jinak, asertivně. Nic se neděje, proč tolik emocí... Moje poslední psaní už asi nemířilo nikam:

Píšu to úplně v klidu, nehysteruji a píšu o  praxi a zákonech, argumentuji... asi zbytečně. Nezbývá mi, než zdůraznit, že jste zatím neuvedla jediný argument pro svůj postoj, nemáte potřebu vysvětlit, jak naplní galerie své zákonné zadání atd., a přece dáváte tušit, že ředitel přesto rozhodne ve Váš prospěch. Na základě čeho? 

Rozhodnutí ředitele přece musí být demokratické, nakolik je ředitelem městské instituce (Radnice není soukromá firma) a takové přece vychází z podkladů, musí být odůvodněné. Já jsem za sebe podklady a argumenty dal jasně na stůl, Vy tutéž povinnost nemáte? Cožpak zaměření a poslání – program galerie – je nějaká hloupost, na níž nesejde?

21 9 2018

Eric Massholder. La femme aux lunettes. 2013. wikiart.org


TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1