TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
co-kdyz-chciply-duse
Pierre Soulages. Composition rouille et noire XXV. 1974. Výřez. wikiart.org

Co když chcíply duše?

Sochař lidí pan Hadot na duchovní poušti.

„Dokážete-li se ovládat,

můžete čelit téměř všemu. Ale člověk

musí odpočívat,

člověk musí spát — což značí ztratit sebevládu,

a tehdy

kdejací chorobní démoni

ho vezmou útokem.“

          Robinson Jeffers

Když u nás po létech začaly vycházet knihy Pierra Hadota, uvědomil jsem si naplno ten rozdíl. Naše kultura i vzdělání nemají problém s nedostatkem víry nebo dokonce náboženství, ale prostě s tím, že se tu žádný duchovní život nevede. Pokud se vede, tak tajně, protože vůbec není tématem. Nemyslím kostelové řeči, co se jistě vedou v kostelech, na farách a ve zpovědnicích. Nemyslím nekonečné exhibice slepených proslovů kurátorů a recenzentů. Myslím jednoduché řeči „o podstatném“, jak kdysi psal Jean Guitton. Dialogy podobné těm Platónovým, rozhovory apoštolů s Ježíšem zapsané v evangeliích, hovory se sebou a mrtvými, jak je sepsal Marcus Aurelius, instrukce a napomenutí Ignáce z Loyoly, ale ještě taky živé řeči pana de Montaigne a Thoreaua – to vše jako bychom během XX. věku postupně nahradili jakýmisi úvahami o tom, co si myslíme a co jsme zažili. Hlavně my v Čechách. Hovory s TGM jsou nedostižný vzor tohoto úpadkového směru. Těmi to začalo, miliónovými náklady dnešních rozhovorů s kdejakým pakem, které se při něčem „významném“ očitě vyskytlo a něco je ochotno o tom plácnout, to končí dnes. Rád jsem si Hovory s TGM znovu přečetl ušima, když je teď inteligentně načetli v rozhlase a oba aktéry nejde nemít za inteligentní a kultivované, „muže výborné“. Ale zůstává přece otázka, co je člověk? Souhrn toho, co si myslí, co udělal a kde byl? Popíše jej tedy dostatečně heslo z Wiki? Jestli je kdo takový, dobře mu tak. Hadot a jeho autoři, ze kterých jsem výše pár jmenoval, si to nemysleli a tak nepsali, hlavně tak nežili.

Hadot, ročník narození L.P. 1922 zemřel až nedávno v roce 2010. Od druhé války velice otevřeně mluvil a psal v akademickém prostředí o tom, že to nejdůležitější pro společnost i jedince není světový mír, všeobecný dostatek, ani zábava a poučení, ale jakási kvalita dennodenního prožívání  sebe a světa, která se děje v tichu i spekulaci, která má prostupovat všechno a která je jedinou „hodnotou“, resp. určuje hodnotu všeho ostatního. Ve svém prostředí byl ovšem přijat a jako akademik potvrzen a znovu potvrzován, až pro něj k stáru dokonce zřídili vlastní katedru na nejprestižnějším Collége de France.

Je to pro našince paradoxní, ne tím že jej Francouzi i západní svět vzali, přestože psal a mluvil jedním dechem o Rilkově poezii a Wittgensteinově logice, ale proto, že jasně dával najevo, že věda i kultura neexistují jako hodnoty samy o sobě. A pokud je provozuje „profesionál“ vědec a umělec bez živé individuální duchovnosti, není jeho výkon ničím a on je jako obílený hrob. Hadot ukazoval, že to nejlepší z naší tradice je spojeno s odporem vůči „profesionálům“ ve vědách i kultuře. Co dělat v situaci, kdy už „máme jen profesory filosofie, ne filosofy“, ptal se s Thoreauem. My se v Čechách ptejme, co dělat, když nemáme už ani ty profesory, ale jen občankáře, které vyškolili lžiprofesoři na peďáku – abych jmenoval za všechny, kdo se byli ochotni prodávat jakémukoli režimu, „prof.“ Annu Hogenovou vedoucí mnoha kateder „filozofie“ na UK. Netahám sem politiku, jen upozorňuji na oblíbený Hadotův verš z chudáka starého Seneky: „Nikdo nepůsobí lidem větší škodu než ti, kteří se naučili filosofii jako nějakému prodejnému umění.“ (V. Bahník)

Hadot hledal od mládí něco jako klášterní pokoj, později nazval svou slavnou knihu příznačně La Citadelle intérieure – Vnitřní pevnost nebo Citadela uvnitř? První byly jeho inspirace básněmi třicetiletého Rilka o tichu a modlitbách ze sbírky Stundenbuch Kniha hodinek, ten breviářový rytmus se nedá zapomenout:

„Da neigt sich die Stunde und ruert mich an

mit clarem, metallene Slag:

mir zittern die Sinne. Ich fuehle: ich kann-

und i fasse den plastischen Tag.

Už chýlí se chvíle kovově zníc

se dotýká smyslů mých

a ony se chvějí. Jdu tvarům dne vstříc

a tuším, co stvořím z nich.“ (J. Pokorný)

Studium filosofie se mu nejspíš protivilo, protože se tehdy jako dnes nese v duchu memorování a reprodukce přežvýkaných mouder jakýchsi posvátných dědků. Procvičuje se pak nadosmrti reminiscencemi povrchních citací a narážek á la M. Kundera nebo M. Veiwegh. U toho na sebe autor s publikem spiklenecky pomrkávají – jako že my „vzdělanci“ si rozumíme. Vybavujete si ze školy dialogy typu: „Hérakleitos si myslel, že je všechno z ohně, Thalés, že z vody. A co Ty Mařenko? Co Ty myslíš?“ Mařenka ... „myslí, tudíž je“, cha, cha... A Pepíček zas myslí něco jiného, takže taky je. Jen ta filosofie už dávno jaksi chcípla.

Hadot učil a psal jinak. Nejdříve rozpoznal situaci – naprogramovali nás a vytrénovali, abychom se učili ideologiím v poučkách a nekormoutili si hlavu. „Mít pevný názor a vyrovnaný rozpočet“, „být konzistentní a profesionální“, „vědět kam patřím“, „vybrat si svůj obor“ a nelézt jiným do zelí, „pracovat systematicky“, „vědět, za čím jdu“, mít vše formulováno obecně – nic jedinečného. To jsou, ale všechno pseudohodnoty. Nic z toho by přece vedle osoby Sókrata a Ježíše neobstálo a neobstojí? Odkud to tedy čerpáme s takovou jistotou už celá staletí (Hadot i Gadamer mysleli, že teprve od Kantových dob a Francouzské revoluce) své „hodnoty a kritéria“? Z učebnic to berem. Staří (před Kantem a Revolucí) měli taky učebnice, dokonce jim říkali „Dogmatiky“, ale nepoužívali je na učení, ale jako vytříbeně formulované sbírky témat k hovorům. Živá řeč a hovor bez určení cíle ovšem na závažné téma měla přednost přede vším jiným. Téma se vybíralo z vnitřní potřeby, jako když pacient přijde s konkrétní bolestí za doktorem, nevedly se řeči prázdné, protože „z každého zbytečného slova, jednou vydáš počet“. Sókratés a Ježíš nepsali ne z lenosti a nedostatku času, ale z nepotřeby. Platón se zařekl, že „to důležité nikdy nesvěří písmu“. Proč to všechno? Proč u nás vládne s takovou samozřejmostí pohrdání živým slovem v tak široké škále: od akademické zásady „publikuj, nebo pojdi“, až po „to je fain, tak mi to ještě hoď do mailíku, jů?“? Hadot vlastně dokládá, že jsme už úplně jiná kultura.

Co nás tedy snad se starými spojuje? Mohla by nás spojit péče o sebe. To čemu se dříve říkalo duše, si už tak dnes nechce nechat říkat (R. Wilbur). Říkejme tedy život, nebo třeba charakter. Péče je to stejná. Nejdřív se je třeba vysekat z předsudků, že filosofii je dobré dělat jen do začátku pořádné kariéry a na konci života z nedostatku jiného zaměstnání (Platón). Tedy mimo dnes běžný rozsah CV. Potom snížit existenční nároky, aby byl čas (Sóratés) – řecky schólé. Potom prokouknout ikony toho, co je považováno za normální a je tedy normou dnešního „života“. „Normálnímu“ slouží většina současného umění i vědy – posluhují obstarávání, vyjadřování se (od literatury až po architekturu) formou jakýchsi  dizajnových glos a vtípků (od mechanické Kafkovy hlavy za Tescem až po Tančící dům). Zní to jako štěky psa vlečeného na vodítku od misky k pelechu přes cvičák.

Hadot nakonec ukazuje, že kdo nežije jaksi zevniř, vlastně neumí ani číst. Umí písmenka, to jo, má naučeno, je informován, má tituly, ale protože neví a nevšímá si, co to vše v něm působí za síly, nemá „svoucnost“. Je jako propálený bojler, průtokový ohřívač cizích myšlenek, citů a odhadnutelných, nacvičených „normálních“ reakcí.

Když se na konci života Hadot zabývá kosmologií a úlohou člověka v kosmu, nepřichází k tomu, že bychom měli znovu letět na měsíc, ale k tomu, že náš úkol je těžší. Týká se totiž každého, aby podle výzvy v Delfách „nechal všechno být, dokud nepozná sám sebe“ (Platón). Aby byl nezaměnitelný. Což je nárok, který se skoro nedá vydržet.

Pierre Hadot, Co je antická filosofie, Vyšehrad, Praha 2017.

Závoj Isidin, Vyšehrad, Praha 2010.

4 11 2018

Pierre Soulages. Composition rouille et noire XXV. 1974. wikiart.org

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1