TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
chranme-si-sve-mikrosvety
Vlady. La Victoria Trunca. 1972. wikiart.org

Chraňme si své mikrosvěty

Naše země prosperuje, ale nevzkvétá, je v sevření dlouhodobé krize důvěry a odpovědnosti. Zcela zmizela společně sdílená víra v dobro, spravedlnost a cit pro vyšší kvalitu života. Nemám na mysli jen tu víru s velkým V. Ono stačí to přesvědčení, že slušný člověk nepáchá neslušné věci, a pak to Senekovo – co ti nezakazuje zákon, to ti zakazuje stud. Ta tzv. nová, ale spíš staronová, společnost se u nás začala už v počátcích stavět na dosti vratkých základech, které se opíraly o mravní lhostejnost a kult konzumu. Dnes sklízíme plody.

Podstatnější než módní ideologie je osobní životní postoj, který má, nepřekročitelné mantinely, hodnoty, chcete-li. A jsme zase u té víry. A není třeba to vystavovat na odiv, vyčleňovat se z davu jako vyvolený spasitel a nositel jediné správné pravdy. Naopak. Samotná odvaha nestačí a nestačí ani profesionalita, pokud ji nedoplňuje trpělivost. To klíčové slovo je pokora. Bylo by záhodno, kdyby se představitelé státní moci na všech úrovních snažili držet té kantovské zásady, že má člověk konat tak, aby jeho konání mohlo být obecnou normou a zároveň nečinit jiným to, co by nechtěl, aby jiní činili jemu. Zní to až pateticky a nepravděpodobně, ale něčemu věřit musíte. Třeba tomu, že slušnost není slabost. Třeba taky ve vládu práva a dodržování pravidel. Ale i tak nás ten střet s lidskou malostí, podlostí, závistí a zlobou nemine, je totiž stálý, jen se v čase mění kulisy, osoby a obsazení různých her. Včerejší křivák zpravidla zůstane křivákem dnešním, jen se mu třeba ještě zvětší hrací pole.

Snažme se chránit si své mikrosvěty, jedině z nich lze čerpat sílu v nelehkých dobách. Je to jediná šance, jak si uchovat naději i vlastní identitu, a nerezignovat a nekolaborovat.

Často slyším od svých známých to povzdechnutí, že neznají žádného voliče těch tří stran dnešní hlasovací koalice. Možná náš pohled trochu zkresluje pražská optika. Jsem sice původem z Prahy, ale zároveň jsem prožil polovinu života mimo Prahu, a vnímám ten rozdíl dosti citlivě. On neplatí absolutně, ale samozřejmě reálně existuje. Myslím, že krom jiného táhneme pořád i dědictví po násilném odsunu Němců, ale i staré kořeny českého antisemitismu, odliv osobností v několika vlnách emigrace a samozřejmě to děsivé normalizační pokřivení. Dnešní hurá národovectví připomíná spíše Putinovo Rusko. Bohužel i v přítulnosti nejvyššího představitele nejvýznamnější církve k dnešním vládcům. Neschopnost a neochota sdílet nějakou jinakost je devastující. Křečovitá touha plout stůj co stůj ve vítězném proudu je skoro až šokující.

Bez vzájemné důvěry a vzájemného respektu se drolí všechny vztahy a končí u prvoplánového antagonismu a nicoty. Uvolněný prostor obsadí plebejský étos, oslava průměru a diktát uchvatitelů moci. Nelze třeba nevidět ten pád intelektuální a odborné úrovně poslanců zvolených v nedávných volbách, pád do nebývalých hlubin. Má-li toto být pravdivý obraz společnosti, pak to nevěští nic moc povzbudivého. Část veřejnosti však zcela jistě uspokojila své nahromaděné frustrace a asi i touhu po rozmetání všeho na cimpr campr. Docela by mě zajímalo, zda to alespoň některým už dochází, třeba zrovna v adventním čase. Snad ano.

Co dodat? Kdo chce vidět, vidí. Kdo chce slyšet, slyší. Chápu, že žádná volba není volbou ideálu, že mají a měli i jiní svá másla na hlavách, ale ani to není důvod k resuscitaci komunismu a posunu Česka do náruče východních říší, včetně jejich modelů vládnutí a správy země. O nic jiného u nás totiž nejde. Řada voličů si myslí, že někoho svou volbou vytrestala. Ano, je to pravda, především však sebe sama a zemi, kterou mají ve svém cestovním pasu jako tu domovskou.

Dav si volí různé typy panovníků a leckdy pak žasne, co se z nich vyklube. Může to být milovaný a uznávaný lev, k němuž vzhlížíme jako ke vzoru a modle, popřípadě mazaná liška, které se bojíme, anebo ustrašený králíček, kterého je nám líto a bývá pak terčem posměchu. Nejhorším modelem bývá mazaná liška, která se falešně prezentuje jako nebojácný lev, obětující se pro naše blaho. Moc chutná a absolutní moc chutná absolutně, i té mazané lišce, dokud ji okouzlený dav neprokoukne. Ale znáte to, česká dočasnost může být dosti dlouhá. Potkání se s realitou bývá někdy bolestné, ale je to lepší než žít ve sladké iluzi. Krom toho platí, že od falešné mazané lišky se žádné pokání nedá očekávat. Ta potvora bude hrát svůj part až do roztrhání těla, a třeba i v kostýmu lva.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1